Hodnocení trenéra starších žáků Davida Bednáře

První utkání odehráli starší žáci proti týmu Hornets ZŠ Brno Horní. Do zápasu vstoupil náš tým poměrně ospale, díky čemuž se mu v první třetině nedařilo na hřišti maximálně prosadit. Tato nedostatečná koncentrace na počátku zápasu způsobovala také chyby a nepřesnosti nejen ve hře, ale také například při střídání, čímž si náš tým vykoledoval i dvouminutové oslabení, které soupeř i přes dobrou obrannou práci našich hráčů dokázal využít. Oproti tomu druhá třetina nabídla z naší strany velmi kvalitní a soustředěný výkon. Aktivní napadání, které nepříliš technicky vybaveného soupeře nutilo k chybám při rozehrávce, nám přineslo mnoho příležitostí ke střelbě. Právě častou střelbu bych označil za velké pozitivum tohoto utkání z naší strany. Pravdou sice je, že stále jen malý počet střel z naší strany skutečně ohrozí soupeřovu bránu, ovšem to nejdůležitější, tedy chuť střílet a góly dávat našemu týmu rozhodně nechybí. Právě tak se hráči nejlépe naučí správné technice i rozhodování, díky vytvořeným a následně využitým střeleckým situacím. Samotný závěr utkání, do kterého naše družstvo vstoupilo s jednobrankovým náskokem bohužel ukázalo, jakým směrem se stále upíná pozornost a motivace většiny hráčů. Hráči se v posledních minutách přestali soustředit na samotnou hru a řešili více výsledek zápasu. Toto nastavení, kdy se tým začal bát o výsledek utkání, spojený s narůstajícím tlakem soupeře, způsobil v naší hře nemalý zmatek a paniku. Hráči přestali na hřišti dělat uvědomělá a smysluplná rozhodnutí s míčkem a místo toho míček náhodně odpalovali nebo se s ním dostávali do nepříjemných soubojů. V tomto směru bude třeba pracovat na správné motivaci hráčů, aby je motivovala především chuť hrát, a to po celou dobu utkání nehledě na jeho výsledkový průběh. Jen tak je možné, aby byl využit veškerý prostor utkání k tomu, abychom se co nejvíce věcí naučili a osvojili si nové dovednosti, což v prostředí strachu o výsledek nejde, jak toto utkání názorně ukázalo. I přes tento nepříliš dobrý závěr z naší strany se našemu týmu podařilo v utkání uspět, ať už díky šikovnosti hráčů nebo opět vynikajícímu výkonu Martina Starého v bráně.

Do druhého utkání nastoupil náš tým proti TROOPERS. Brzy se ukázalo, že se proti nám postavil technicky i herně vyspělý soupeř, který nás svojí individuální i týmovou kvalitou ve většině aspektů hry dokázal překonat. Soupeř si zvládal efektivně vytvářet a následně proměňovat gólové příležitosti a konstruktivně vést hru svým výkonem. Díky tomu se mu podařilo do naší branky vstřelit celkem jedenáct branek a v zápase s pohodlným náskokem zvítězit. Pro mě osobně ovšem byl mnohem důležitější výkon našeho družstva, který byl v tomto utkání skutečně nadprůměrný a bylo vidět, že ze sebe na hřišti hráči dostali to nejlepší. Hráči dokázali předvést velmi koncentrovaný výkon spojený s nemalou odvahou a zvládli vstřelit soupeři šest branek. Velmi dobrou práci pak také celý tým odvedl i v obranné části hry, kde nevypustil žádnou situaci a zahrozil protivníkovi z několika protiútoků. Je jasné, že k těmto skvělým výkonům hráče přinutila spíše vyšší úroveň a tempo hry soupeře, které se naše družstvo muselo přizpůsobit, než vlastní vnitřní motivace a chuť tento výkon za každou cenu předvést a tempo hry určovat. I tak jsem ovšem rád viděl, jak vyspělý a soustředěný týmový výkon toto družstvo dokáže předvést. Nyní by tak mělo být cílem především to, abychom takto dobré výkony předváděli v každém utkání bez ohledu na jeho výsledek nebo úroveň soupeře. Velkou radost mi pak udělalo i chování hráčů na střídačce, kteří se snažili aktivně komunikovat a podporovat hráče na hřišti a zároveň bylo skvělé vidět některé zkušenější hráče, jak radí a podporují hráče méně zkušené, pro které se jednalo o jedno z prvních odehraných utkání v kategorii nebo vůbec. Věřím, že mimo jiné právě tento přístup dělá z hráčů opravdové sportovní osobnosti.

Na závěr utkání náš tým přeci jen polevil ve svém nasazení s vidinou nepříznivého výsledku. Jednalo se tedy o podobný problém jako v prvním zápase. Po utkání sami hráči zápas také nehodnotili příliš pozitivně. Bylo vidět, že místo hodnocení vlastního výkonu se zaměřili na srovnání našeho týmu s týmem soupeřovým. Já jsem ovšem utkání hodnotil velmi pozitivně. Vyspělost soupeře je totiž věc, kterou neovlivníme, stejně jako rozhodnutí rozhodčích nebo jiné věci. Je proto důležité hodnotit a soustředit se pouze na naši hru, kterou ovlivnit můžeme a kterou jsme se v tomto zápase prezentovali.

Hodnocení trenéra mladších žáků Michala Havelky 

Mladší žáci A odehráli další trojici utkání. První utkání proti Hattricku, do kterého zásahly i hráčky dívčí kategorie, se neslo ve znamení srovnání s fyzicky vyspělejším soupeřem, a to i díky zapojení hned trojice elévů do naší hry. Zejména aspekt fyzické vyspělosti soupeře pak zapříčinil, že v hlavách části našich hráčů vzniklo zdůvodnění proč to nejde, a to bez ohledu na naši technickou vyspělost či herní myšlení, kde jsme byli schopni soupeře převýšit.

V druhém utkání proti TROOPERS jsme s trenéry vstoupili do sestavy výraznými změnami a čekali, jak budou hráči na náhlou změnu okolností reagovat. V tomto utkání se změna sestavy těsně před začátkem zápasu stala opět důvodem, který část hráčů považovala za rozhodující aspekt utkání, aniž by reálně jakkoliv vypovídal o jejich schopnostech a dovednostech.

V třetím utkání proti Aligators jsme byli ve všech aspektech hry lepším týmem a k žádným zásadním zvratům nedošlo.

Celkově však herní a zejména osobnostní projev týmu na turnaji byl mimo rámec očekávání. Bohužel část hráčů je dlouhodobě velmi zatížena zaměřením na vnější okolnosti a při každé příležitosti (na tomto turnaji například fyzické dispozice soupeře, či náhlá změna sestavy) využijí tyto okolnosti ke zbavení se odpovědnosti za vlastní rozhodnutí na hřišti a podobu hry.

Jinými slovy podoba hry je v tuto chvíli taková, jaká je odpovědnost hráčů vůči ní a vlastnímu výkonu na hřišti. Dlouhodobým a funkčním řešením je předně hráče naplno vystavovat nekomfortním situacím. Druhá část řešení spočívá ve vedení hráčů k odpovědnosti za to, co na hřišti udělají (tedy za výkon, ne za výsledek!). Každý hráč by měl chtít na hřišti hrát naplno z vlastní iniciativy, nikoliv z důvodu motivace vnějšími podněty.

Pokud v tomto ohledu překročíme vlastní stín a začneme uplatňovat více sebedůvěry v to, co umíme a cílem bude pouze HRA, naše výkonnost se dramaticky zvedne. Máme na to, jen je potřeba v hráčích toto nastavení probouzet a jejich působení v utkání "odbrzdit".