Domácí dvojkolo mají za sebou juniorky. Ty se na VUT utkaly v sobotu s Hradcem a v neděli s Olomoucí. Z celého víkendu získaly bod za prohru po nájezdech.
Oba celky mladších žáků o víkendu zasáhly do dalšího turnaje. Tým Blue vyrazil do Morkovic, zatímco družstvo Black se se soupeři utkalo na brněnské hale VUT.
Další cenné zkušenosti nabíraly dvě družstva mladších žáků. Tým Black se na hale VUT utkal s béčkem Hattricku, Valticemi a Znojmem white, tým Blue vyrazil až do Morkovic, kde se vzhledem k úpravě rozpisu postavil pouze Kroměříží a Blansku. Přečtěte si, jak oba turnaje hodnotili trenéři.
Nicolas Kokeš, trenér družstva Black
První zápas nebyl úplně v naší režii. Před ním jsme si řekli, že sestavu si udělají kluci samostatně, ale to se jim příliš nepovedlo. Kluci měli zmatek ve střídání, nevěděli, za koho mají střídat, a podobně. V druhé polovině zápasu jsme si to znovu vysvětlili a vše se postupně dalo do pořádku. Druhé utkání už vypadalo o poznání lépe, kluci měli úplně jiný pohled na hru a soupeře jsme jednoznačně přehráli. Třetí zápas byl podobný, kluci hráli vyrovnaně se Znojmem, ale soupeř se nakonec radoval z výhry díky proměnění několika brejkových situací
Michal Havelka, trenér družstva Blue
Na turnaji jsme se zaměřovali na několik úkolů ve hře, které se postupem turnaje poměrně hodně zlepšily. Předně je naší snahou, abychom měli co možná největší odvahu hrát, nebáli jsme se hrát s míčkem a pouze jej neodpalovali pryč. Zejména odvaha hrát je důležitá pro jakýkoliv další budoucí rozvoj konstruktivních schopností a dovedností hráčů. V tuto chvíli jsme velmi limitováni snahou hráčů neudělat v utkání chybu (strachem hrát). Toto se projevuje v hře spíše snahou neprohrát, nikoliv jít na hřiště dělat odvážná rozhodnutí. Dalším úkolem byla zejména snaha mít míček a získávat ho, i když míček má soupeř. V této činnosti jsme se postupem času turnaje velmi zlepšili.
Zásadně nás zatím trápí nastavení hráčů, které je orientováno převážně na výsledek (výhru / prohru) namísto zaměření na podobu hry a realizaci takové podoby hry, jakou chceme. V realizaci chtěné podoby hry nás zatím velmi brzdí právě nedostatek odvahy do hry (hlavně neprohrát, kolik zbývá času, kolik chybí gólů apod.). Jinými slovy naše sebevědomí není odvislé od uvědomění si vlastních schopností, ale spíše od vnějších vlivů, jakožto například podoba skóre. Pozitivním zjištěním je, že hra se výrazně mění k lepšímu v situacích, kdy hráči takové jevy příliš neřeší a zkrátka hrají. Celkově je důležité pracovat právě na rozvoji této stránky hráčských osobností a to v kombinaci se zdokonalováním technické připravenosti.