V sobotu pokračovaly i obě ligy mladších žáků. Ve hře tak byl jak tým Black, tak Pink. Družstvo Black odehrálo svůj turnaj ve Znojmě, kde na ně čekalo domácí Znojmo a sousední Hodonice. Na kluky z týmu Pink čekal odpolední turnaj v Rousínově a i oni se potkali v prvním zápase se Znojmem. Dále pak ještě poměřili síly s brněnskými Gepardy a Gullivers. 

Hodnocení trenéra mladších žáků Pink Davida Bednáře:

"V prvním utkání proti Znojmu proti nám stál soupeř na technicky srovnatelné úrovni. Náš tým si do utkání stanovil rozvojový cíl vystřelit na soupeřovu bránu dvacet pět střel, ve zpětné vazbě jsme se pak zaměřili na přihrávky, které nyní trénujeme. Účel rozvojového cíle bylo mimo jiné také to, aby se hráči soustředili především na hru a každé vlastní střídání. Náš soupeř se po celé utkání prezentoval aktivní hrou a nutil tak naše hráče pracovat pod tlakem. Naši hráči často pod tímto tlakem, ve snaze vymyslet zajímavější řešení než míček zahodit do útoku, přirozeně chybovali, což vedlo k několika brankám soupeře. Naopak nám se podařilo vyslat celkem třináct střeleckých pokusů, z nichž se nám podařilo vstřelit tři branky. První polovina nabídla na obou stranách vyrovnanou hru způsobenou vzájemnou aktivitou obou celků. Po inkasovaném gólu na začátku utkání se našim hráčům podařilo vyrovnat a vzápětí se tým dokonce dostal do vedení. Ve druhé polovině jsme bohužel více podlehli tlaku soupeře, který využil naše chyby. I když se hráčům v prvním utkání nepodařilo splnit rozvojový cíl, získali jsme data, na kterých budeme moci sledovat vlastní rozvoj. Nejvíce pozitivní byla z mého pohledu v tomto utkání snaha hráčů o tvořivou hru plnou přihrávek, která je ovšem velice náročná pod tlakem soupeře, což se odrazilo v potrestaných chybách. Z pohledu rozvoje šlo tedy o skvělé a poutavé utkání, které nám umožnilo trénovat to, co potřebujeme a přineslo tak hráčům mnoho zkušeností.

Druhé utkání proti Gepardům nabídlo oproti tomu se Znojmem odlišnou hru. Soupeř se soustředil při hře bez míčku především na pasivní obranu, ve které převažovala obrana zónová – tedy ochrana prostoru, nikoliv hráčů tak, jako v obraně osobní. Tato hra nám vytvořila mnohem více prostoru pro vlastní tvořivost hráčů. Velice pozitivní bylo množství povedených přihrávek, které již často nepostrádaly přesnost, intenzitu nebo správné načasování. Prostor ke zlepšení vidím zejména v práci s prostorem při hře bez míčku (nabíhání si pro přihrávku) a také schopnost posunout hru více přihrávkami za sebou. Hráči prozatím příjem přihrávky vnímají spíše pouze v rovině – dostanu míček a běžím s ním dál. Toto myšlení nás dle mého názoru prozatím limituje v počtu možností, jak můžeme přihrávky využít ve vlastní hře. Rozvojový cíl jsme do druhého utkání nechali stejný – tedy vyslat dvacet pět střeleckých pokusů. Zajímavá byla skutečnost, že jsme jich opět vyslali třináct tak, jako v minulém utkání. Jiný ovšem byl samotný průběh utkání, kdy se v něm našemu soupeři podařilo vstřelit první branku, načež se ovšem režie hry chopili naši hráči. Ačkoliv si v utkání vytvořili mnoho šancí, nedařilo se jim žádnou proměnit. Na hráčích byla poznat čím dál větší chuť zápas vyrovnat. Chuť větší o vnímanou zkušenost herní převahy na hřišti. To se nakonec podařilo Dávidovi Do a sice v poslední minutě utkání! Po našem pro kluky samozřejmě velice pozitivně emotivním vyrovnání si náš soupeř vzal timeout, který jsem také využil k promluvě s hráči. Za stavu 1:1 a zbývající minutou si hráči stanovili, že remíza není uspokojivý stav, jak má jejich zápas skončit a pokusí se vyhrát. Stejně k poslední minutě přistoupil náš soupeř. Tato minuta tedy nabídla aktivní hru nahoru a dolů, kdy jsme se ve velké šanci objevili my i náš soupeř. Úžasným zákrokem se blýsknul Michael Válek, který v této části utkání dokázal s chladnou hlavou eliminovat samostatný únik soupeře. Z utkání si hráči odnesli velice pozitivní zpětnou vazbu vzhledem k předvedené hře plné přihrávek a tvoření a také skutečnost, že se i v nové soutěži dokážou bez problému svojí hrou prosadit. Zápas bohužel nedohrál Martin Manhalter, který špatně došlápnul na kotník a musel tedy odjet na vyšetření. Naštěstí vše vypadá tak, že nejde o vážné zranění a Martin tak snad bude brzy zpět mezi mantinely.

Třetí utkání proti Gulliverům už dle mého názoru působilo od obou družstev více utahaně. Herní převahu měl spíše tým, který v sobě našel více sil. Čím dál větší výhodu, zejména ve druhé polovině utkání měl náš soupeř, který si pomáhal přihrávkami a nemusel se tedy tolik namáhat na nohách. Naši hráči prozatím tímto způsobem přihrávky nedokázali dostatečně využít a často tak soupeřům nestačili. Herní režie byla tedy spíše na bedrech soupeře a naši hráči museli převážně reagovat. Neskutečný výkon, který si zasloužil obrovské utkání z mé strany, a především ze strany hráčů předvedl Michael Válek. Jeho výkon, který svědčí o tom, jaký posun Míša v bráně již udělal, vedl k tomu, že po první polovině bylo skóre utkání 0:0. Po utkání, které na svoji stranu nakonec soupeř přeci jen překlopil, směřovala moje zpětná vazba k hráčům ve velice pozitivní rovině. Z pohledu přihrávek je vidět, že kluci již zvládají vcelku kvalitně techniku přihrávek a snaží se přihrávky na hřišti aktivně vyhledávat. Další prostor pro rozvoj nyní vidím zejména v objevení všech možností, jak přihrávky využít a jak spolupracovat ve třech až pěti hráčích na hřišti. Nyní se už moc na toto objevování společně s hráči těším!

Na úplný závěr bych rád všechny kluky pochválil za příkladný přístup k utkání i mimo něj. Ať už šlo o podporu zraněného hráče, samostatné řešení problémů nebo, bez upomínání, dodržování nastavených pravidel stran používání telefonů, výživy a dalších záležitostí."