Ahoj Kájo! Vítáme tě u tvého prvního rozhovoru v Židenicích. Co říkáš na tvé vlastně úplně první vítězství v anketě? 

Ahoj! Upřímně mě to moc příjemně překvapilo a mám z toho radost!

V Židenicích nejsi úplně dlouho, přesto už jsi zasáhla do několika zápasů A-týmu, pravidelně s ním trénuješ. Navíc jsi v letošní sezóně navlékla kapitánskou pásku v juniorkách. Jaký to je pocit a co to pro tebe znamená? 

Trénování se ženami mě moc baví a jsem moc ráda za tu možnost. Myslím, že mě to posouvá florbalově a zároveň tam panuje dobrá atmosféra a všichni tam jsou super. 

A co se týče role kapitána v juniorkách, moc si vážím důvěry holek a snažím se, abych naplnila jejich očekávání. 

Když už jsme nakousli, že tvé působení v Židenicích není dlouhé, jak jsi se k nám teda dostala? 

Samotnou mě občas udivuje, že v Židenicích nejsem ještě ani rok. Vůbec mi to tak nepřijde, občas si říkám, o kolik zážitků a přátelství bych přišla, kdybych se před rokem rozhodla jinak. A jsem za to rozhodnutí hrozně ráda. A k tomu jak jsem se sem dostala? To je asi příběh na dlouhé vyprávění, ale je hlavní, že dopadl, jak nejlépe mohl.

Jak náročný byl přechod mezi dvěma kluby, ať už po stránce psychické, nebo fyzické. Měla jsi z něčeho u nás obavy? 

Teď bych zpětně řekla, že všechno probíhalo hladce, ale když si vybavím první zkušební tréninky, určitě jsem měla jisté obavy. Přicházela jsem do klubu, který fungoval naprosto odlišně, než klub předchozí a v mnoha věcech pro mě byl nový. Ale už od začátku na mě působil velmi přátelsky a líbilo se mi jeho nastavení. Ale s jistotou můžu říct, že po prvním společném výjezdu juniorek do Liberce, kde jsem poznala jak skvělý kolektiv holky mají, jsem už žádné obavy neměla. A za zmínku určitě stojí i trenérky juniorek, které mi se vším pomáhaly a už od začátku na mě udělalo obrovský dojem, s jakou radostí tréninky vedly. Úplně si vybavuju, jak jsem se najednou začala těšit na každý trénink a po dlouhé době mě ten sport zase začal bavit.

Jak hodnotíš předsezónní přípravu obou celků, žen i juniorek? Myslíš, že jste se připravily dostatečně, nebo to mohlo být i lepší, když teď za sebou vidíš i nějaké výsledky? 

Co se týče juniorek, řekla bych, že se nám příprava celkem vydařila. V sestavě na letním soustředění jsme vyhrály nad Olomoucí a v sezóně se nám na to podařilo navázat v zápase proti Vítkovicím. Letos také přišlo spoustu nových a šikovných hráček a řekla bych, že máme letos super tým. Výsledkově máme lehké výkyvy, ale věřím, že časem, až si všichni na všechny zvyknou, bude to už jen lepší. 

A u žen to vidím tak, že teď máme hodně dobře našlápnuto. Udělalo se pár změn a je jen otázka času, kdy se začnou promítat i více do výsledků.  

Dělala jsi někdy v minulosti i jiný sport? Nebo jen florbal? Jak dlouho jej hraješ a kdo tě k němu přivedl? 

Ano, když jsem byla menší, chtěla jsem vyzkoušet snad úplně všechno, hrozně se mi líbil a vlastně i do teď líbí biatlon, ale nikdy jsem nebyla v žádném týmu, ale vždycky jsem ten sport hrozně chtěla dělat. Ale čemu jsem se jako malá delší dobu věnovala, byl volejbal. K florbalu mě nejspíš dovedl můj mladší brácha 7 let zpátky, ale nejsem si už tolik jistá, mě se líbilo snad všechno, stačilo že tam byl míček (smích).

Ty ještě studuješ střední školu, do maturity máš ještě daleko. Ale máš už nějakou představu, kam by ses chtěla v životě ubírat, nebo tomu zatím necháváš volný průběh? 

Ano, do maturity je naštěstí ještě času dost, ale upřímně nějakou dobu už jistou představu mám. Už snad od základní školy mě to tak nějak táhne ke zdravotnictví. Ráda pomáhám lidem a všechny lékařské obory mně přijdou hrozně zajímavé.  Ale o co mám teď asi největší zájem je zubní lékařství. Já bych o tom mohla mluvit hodiny, jak se mi ta práce líbí!  

Kdyby ses měla jako hráčka popsat, jaká jsi a jaké jsou tvé největší přednosti? 

Jejda, tak to dělám nerada, ale dobře. Řekla bych, že za tu dobu, co se věnuji florbalu mě trenéři naučili se celkem dobře pohybovat po hřišti. A když můžu, dokážu být i docela rychlá. A takový bonus bych řekla, že dobře zachytávám míčky, díky mé metrové florbalce (smích). Ale je určitě ještě spoustu věcí, na kterých musím zapracovat. 

Vnímáš rozdíl mezi juniorským florbalem a mezi ženským? Co tam je největší rozdíl? 

Určitě vnímám. V ženách je hra mnohem rychlejší a každá chyba se trestá. Souboje jsou tvrdší, takže si dávám kolikrát větší pozor, abych se nějak nezranila. Zápasy jsou pro mě náročnější, jak po fyzické stránce, tak kolikrát i té psychické, ale o to víc obohatí.  

Co dělá Kája, když není na florbale? Co dělá nejraději a čemu dalšímu se věnuje? 

Často sedí ve škole, ale to teda rozhodně nejraději nedělá (smích). Moc ráda cestuju, poznávám novou kulturu, nové lidi. A když mám čas, tak taky ráda chodím do divadla a trávím čas s kamarády. 

Kájo, mockrát díky za rozhovor. Chtěla bys ještě vzkázat něco našim fanouškům? 

Díky moc!