A-tým žen vyzval v sobotu nováčka soutěže. V zápase se prali o první body a první vítězství v sezóně. Dle očekávání bylo utkání vyrovnané až do samotného závěru. Na řadu tak přišlo prodloužení, které Židenice v první minutě ukončily.
Další články
Oba týmy elévů mají za sebou další turnaj. Tentokrát je čekala cesta do Znojma. Tam obě družstva odehrála čtyři zápasy.
Starší žáci Pink a U15 odehráli své další dva zápasy, ale tentokrát se jim zvítězit nepodařilo. Mladší žákyně předvedly své další výkony na brněnském SportPointu.
Junioři v sobotu nastoupili ke dvěma utkáním ve 2. lize. V Tuřanech se jim podařilo z jednoho zápasu vykřesat tři body za vítězství. Ve druhém zvítězil soupeř.
Lenka Novotná: Nikdy nebyla víc na vážkách jako tehdy a teď
Ružovo-černý dres nějakou dobu nenavlékne. Lenka Novotná, bronzová medailistka z mistrovství světa juniorek a opora zadních řad K1 Florbal Židenice, se rozhodla akceptovat nabídku 1. SC Tempish Vítkovice.
Leni, odcházíš na hostování do Vítkovic. Co tě vedlo k tomu, že se přesouváš do Ostravy?
Vítkovice mě oslovily a já nabídku přijala. Takhle to zní asi jednoduše, ale nejspíš jsem nikdy nebyla víc na vážkách jako tehdy a vlastně i teď. Obzvlášť když vím, že v Židenicích jsou skvělé podmínky a tym s velkým srdcem. Samozřejmě šlo i o školu a o to, jestli mě rodiče a i přítel podpoří nebo ne. Ale mám úžasnou rodinu a ve všem mě podporují. A se školou to vlastně bylo asi nejjednodušší, protože jsem letos maturovala a přihlášku jsem si mohla dát v podstatě kamkoliv.
Znamená to, že už tě diváci a fanoušci neuvidí v židenickém dresu?
Do Židenic bych se chtěla určitě vrátit. Ale kdo ví, jak vše bude, protože třeba teď mě zlobí koleno a jen doufám, že v sezóně bude líp.
Tak snad se co nejdříve dáš do kupy podobně jako před mistrovstvím! V květnu si spolu s juniorskou reprezentací získala bronz ze šampionátu ve Švýcarsku. Už máš medaili někde pověšenou?
Pověšenou úplně ne, ale je na poličce s ostatními a jsem na ni patřičně hrdá.
Vlastně sis toho v uplynulé sezóně užila dost. Baráž, šampionát, maturitu. Co z toho bylo nejtěžší?
Nejtěžší byla rozhodně baráž. To řeknu hned, protože je hrozně psychicky náročný zůstat na dobré vlně, když se prohrává a ty víš, že můžeš kdykoliv vypadnout. Navíc když jsem si ještě zranila kotník těsně před mistrovstvím a nic nebylo jistý, když se na to tak dívám tak asi maturita byla ta nejjednodušší věc (smích)
S jakým cílem na tu sezónu do Vítkovic odcházíš?
Do příští sezóny jdu rozhodně s tím, že chci získat zkušenosti, ukázat co ve mne je a zjistit i osobě něco víc. Celkově to pro mě bude výzva. Nová škola, cizí prostředí, noví lidé, tým a budu se o sebe muset postarat sama. Už to nebude Mama Hotel jak do teď (smích). Jinak doufám, že se nám s Vítkovicemi podaří dojít k těm nejvyšším cílům.
Už máš v kalendáři zaškrtnuté datum 3. listopadu?
Nevím jestli mám mít přímo zaškrtnuty toto datum, ale pokud myslíš, zápas proti Židenicím, tak na ten se těším, ale zároveň i děsím. Ale budu to muset brát jako další normální zápas, i když to nebude jednoduché.
Vítkovice mě oslovily a já nabídku přijala. Takhle to zní asi jednoduše, ale nejspíš jsem nikdy nebyla víc na vážkách jako tehdy a vlastně i teď. Obzvlášť když vím, že v Židenicích jsou skvělé podmínky a tym s velkým srdcem. Samozřejmě šlo i o školu a o to, jestli mě rodiče a i přítel podpoří nebo ne. Ale mám úžasnou rodinu a ve všem mě podporují. A se školou to vlastně bylo asi nejjednodušší, protože jsem letos maturovala a přihlášku jsem si mohla dát v podstatě kamkoliv.
Znamená to, že už tě diváci a fanoušci neuvidí v židenickém dresu?
Do Židenic bych se chtěla určitě vrátit. Ale kdo ví, jak vše bude, protože třeba teď mě zlobí koleno a jen doufám, že v sezóně bude líp.
Tak snad se co nejdříve dáš do kupy podobně jako před mistrovstvím! V květnu si spolu s juniorskou reprezentací získala bronz ze šampionátu ve Švýcarsku. Už máš medaili někde pověšenou?
Pověšenou úplně ne, ale je na poličce s ostatními a jsem na ni patřičně hrdá.
Vlastně sis toho v uplynulé sezóně užila dost. Baráž, šampionát, maturitu. Co z toho bylo nejtěžší?
Nejtěžší byla rozhodně baráž. To řeknu hned, protože je hrozně psychicky náročný zůstat na dobré vlně, když se prohrává a ty víš, že můžeš kdykoliv vypadnout. Navíc když jsem si ještě zranila kotník těsně před mistrovstvím a nic nebylo jistý, když se na to tak dívám tak asi maturita byla ta nejjednodušší věc (smích)
S jakým cílem na tu sezónu do Vítkovic odcházíš?
Do příští sezóny jdu rozhodně s tím, že chci získat zkušenosti, ukázat co ve mne je a zjistit i osobě něco víc. Celkově to pro mě bude výzva. Nová škola, cizí prostředí, noví lidé, tým a budu se o sebe muset postarat sama. Už to nebude Mama Hotel jak do teď (smích). Jinak doufám, že se nám s Vítkovicemi podaří dojít k těm nejvyšším cílům.
Už máš v kalendáři zaškrtnuté datum 3. listopadu?
Nevím jestli mám mít přímo zaškrtnuty toto datum, ale pokud myslíš, zápas proti Židenicím, tak na ten se těším, ale zároveň i děsím. Ale budu to muset brát jako další normální zápas, i když to nebude jednoduché.