Další ligová utkání pro mladší žáky pokračovala v neděli na SportPointu. Tam se mladší žáci nejdříve střetli s domácím týmem Bulldogs Brno Black, poté na ně čekal zápas s FBŠ Hummel Hattrick Brno U13 a nakonec poměřili síly také s mimobrněnským týmem ŠSK ZŠ Očovská Hodonín. Ve všech zápasech měli kluci stanovený jasný cíl a snažili se do hry dostat to, co trénují na tréninku. Turnaj tak ukázal, jaký pokrok už kluci udělali, ale zároveň také to, na čem je potřeba ještě pracovat. 

Hodnocení trenéra Davida Bednáře:

"Do turnaje jsme vstoupili s jedním zaměřením a s jedním rozvojovým cílem. Zaměřením vycházejícím z toho, co právě trénujeme, byla práce útočícího hráče bez míčku (uvolňování se, nabídka spoluhráči s míčkem, aktivita, odskok, práce s hloubkou a šířkou hřiště) a celkově spolupráce a využití přihrávek. Rozvojový cíl, který u tohoto družstva držíme stejný a který vychází z hlavního zaměření letošní sezony je počet střel za utkání. Cíl nyní máme s hráči stanovený na 20 střel na bránu za utkání.

V prvním utkání proti Bulldogs se proti nám postavil individuálně vyspělejší soupeř. I přesto se hráčům podařilo překonat náš dosavadní rekord a vystřelit celkem šestnáctkrát! Jen v první polovině přitom střel bylo dvanáct. První polovina byla z naší strany plná pozitivních věcí směrem do útoku. Hráči spolu vcelku kvalitně spolupracovali, ve hře byla k vidění spousta přihrávek a hráči bez míčku byli velice aktivní = hráči viditelně chtěli spolupracovat. Tato spolupráce vedla k velice dobrému obrazu hry, vysokému počtu střel, fází utkání, kdy jsme soupeře naší hrou přehrávali a také k vyrovnanému průběhu utkání. Obecně bych tuto polovinu označil za naši nejlepší v dosavadní sezoně. Velice rozdílná z pohledu naší hry byla ovšem polovina druhá. V té se nám nezadařilo prvních osm minut vyslat jedinou střelu. Zároveň bylo obrovské množství ztrát balonku ve středním pásmu i na vlastní polovině. Příčinu jsme hledali společně s hráči po ukončení utkání. Shodli jsme se, že ve druhé polovině hráči absolutně přepnuli ze spolupráce do individualismu. Akce začali řešit stylem “hraji sám na sebe“. Z toho pramenilo vysoké množství ztrát a inkasovaných branek po tom, co hráči často míček navezli do bránících protihráčů. Touto hrou se naši hráči také nedokázali absolutně prosadit. Poučení z tohoto utkání bylo, že jen spoluprací a přihrávkami se proti náročným soupeřům můžeme dlouhodobě prosadit a tunelové vidění hry nás dál neposune.

Druhé utkání proti Hattricku bylo setkáním dvou týmů na srovnatelné individuální úrovni. Vyrovnaný byl také průběh utkání. Hráči měli v tomto zápase spoustu prostoru k řešení situací přihrávkami, čehož také často využívali. Celkově se klukům dařilo ve spolupráci a bylo vidět, že si vzali ponaučení z prvního utkání. Vystřelit na bránu se nám podařilo čtrnáctkrát, viditelně aktivnější byla opět první polovina. Je tedy důležitá otázka, proč hráči nehrají stejně až do konce utkání a v rozhodujících chvílích ztrácejí iniciativu na hřišti?

Ve třetím utkání proti Očovu jsem u hráčů vnímal již určitou únavu psychickou i fyzickou a slabší chuť se s utkáním naplno poprat. Tomu také odpovídala naše hra, která byla spíše pasivní a nechala spoustu prostoru ke hře našemu soupeři. I přesto se hráčům podařilo vystřelit na bránu soupeře opět čtrnáctkrát. Ve zhodnocení utkání a celého turnaje jsme přistoupili k interpretaci těchto průběžných dat o naší střelbě. Faktem je, že si hráči zvládají vytvářet podobný počet šancí (dvanáct až šestnáct) proti všem soupeřům v soutěži. Konklusí z tohoto zjištění bylo, že co se týče útočné hry, je tým na takové úrovni, že se dokáže prosadit podobně proti kterémukoliv soupeři. V rámci útočné hry jsme tedy již na podobné úrovni jako ostatní týmy a chybí nám spíše rychlost a přesnost zakončení, případně právě kvalitnější přihrávka. Úrovňový rozdíl je prozatím v obranné hře, kde v této chvíli nestíháme. Je poznat, že v loňském roce jsme hráli utkání odehrávající se v mnohem nižším tempu s pomalejšími soupeři a nyní si musíme postupně zvykat na vyšší tempo hry.

Po turnaji jsme si s trenéry z videa vyhodnotili, na jaké úrovni je nyní naše hra bez míčku. Celkově již vidíme pokroky, kdy hráči na míčku mají ve hřišti jednu až dvě možnosti kam přihrát. V některých chvílích jsou ovšem naši hráči bez míčku stále jen diváky a nehrají bez míčku aktivně. V tomto ohledu jsme přizpůsobili zjištěným datům náš tréninkový plán, který do Vánoc bude pokračovat v duchu trénování role útočícího hráče bez míčku.

Za individuální výkon bych velice pochválil Marka Bařáka, který v této soutěži odehrál první turnaj a vstřelil hned dvě branky. Jeden zápas pak odehrál také v obraně. Dále musím vyzdvihnout Dávida Do, který se předvedl zejména při napadání, kde hrál chytře, dravě a rychle. Za týmovou hru a spolupráci musím ocenit Kubu Hanuše, který byl skvělý směrem do týmu zejména svojí pozitivní a konstruktivní komunikací a také rozdával přihrávky na všechny strany. Na závěr pochválím Erika Richtera, který se dvakrát gólově prosadil v posledním utkání."