Psal se rok 2008, když nastoupila k prvnímu soutěžnímu utkání v dresu tehdejšího TJ Sokol Brno Židenice do 1. ligy juniorek. A hned zaznamenala svou první branku. Od té doby uběhlo skutečně hodně vody, z trochu vyjukané juniorky je dnes klidnou a stabilní silou extraligového týmu.

Jitko, vzpomínáš si vůbec na svůj první zápas v židenickém dresu?

Jelikož mám často problém vzpomenout si i na včerejší zápas, je to dost zapeklitá otázka. Vím jen, že to bylo s juniorkama na začátku roku 2008, celkem určitě jsme prohrály, ale vzhledem ke skvělé partě jsme si to i tak užily.

A co první extraligové utkání?

Brala jsem to jako každý jiný zápas, nic zvláštního, takže si ani na něj nepamatuju.

První gól ti neutkvěl v paměti?

Vzhledem k mé produktivitě bych si měla pamatovat úplně všechny góly (smích). Každopádně ani na ten si nevzpomínám. Podle statistik byl proti Olomouci v březnu 2010, tak asi jo.

Jak bys vůbec popsala svůj vývoj v Židenicích?

Od běhavého útočníka po pajdavého obránce.

Za tu dobu, co seš v klubu, se toho hodně změnilo - název, logo, trenéři, spoluhráčky. Co tebe za tu dobu v klubu nejvíc ovlivnilo?

Mám ráda takovej ten svůj klídeček, takže se ničím moc ovlivňovat nenechám. Ale je fakt, že když se mě někdo zeptá, za co hraju, musím přemýšlet, jak se zrovna jmenujeme... ještě že Židenice jsou to pořád (úsměv). Jinak spoluhráčky byly vždycky fajn, což je v kolektivním sportu nejdůležitější.



Uvažovala si po těch 11 letech o změně, nebo pro tebe vůbec nepřicházela v úvahu?

Zvažovala jsem možnost vyměnit florbal za hokej. Na to třeba ještě někdy dojde. O jiné změně jsem neuvažovala, v Brně a okolí mám všechno, tak nebyl důvod. Do budoucna bych si ještě někdy ráda zahrála v jednom týmu se ségrou Peťou a skoroségrou Pájou, které hrají za Aligátorky, tak snad nám to někdy vyjde.

Kdybys měla nalákat někoho na působení právě u Dračic. Čím to bude?

Máme super partu, ve které se snažíme na sobě makat, aby naše výsledky byly v dalších sezónách co nejlepší. I když se nedaří, dokážeme se podpořit a myslím, že se u nás všechny holky cítí dobře.


Probíhá letní příprava, hodně se běhá. Ty máš ale za sebou i úspěch v podobě vítězství na turnaji Open game, kde si zkompletovala hattrick. I když tedy letos v dresu turnajového týmu Lassie’s Snout. Každopádně, je letošní LP v něčem jiná než ty předchozí?

Tady Tě trochu opravím. Hattrick na Open game nemám, jelikož i loni jsem hrála za tým Lassie's snout a získala "pouze" 3. místo. Zato jsme ale právě s tímto týmem letos dokázaly vyhrát 4 letní turnaje. Na to jsem patřičně hrdá (úsměv). V přípravě se letos snažíme zabývat více i posilováním horní poloviny těla a střelbou. Jinak běžecké tréninky jsou stále podobné, bez žabáků bych si je už ani nedovedla představit (smích).



Kdybys ještě měla nějak zhodnotit uplynulou sezonu. Podruhé za sebou skončily Židenice v baráži, to asi není úplně příjemná vizitka...

Letos byla situace celkem složitá, z týmu odešlo několik zkušených hráček, které nahradily mladé holky. Ambice nebyly úplně vysoké, ale myslím, že naše hra nebyla ani úplně špatná. V mnoha zápasech nás sráželo, že jsme se strašně nadřely na každý gól. Věřím, že v nadcházející sezoně zlepšíme produktivitu a vybojujeme si opět play-off.

První utkání sezony odehrají ženy v polovině září na půdě Ostravy. Jak se vůbec těšíš na svou jedenáctou sezonu v nejvyšší soutěži?

Jako by to byla moje první sezóna (smích). Možná to zní neuvěřitelně, ale zápasy mě pořád hrát baví, tak proč ne...