V březnu byla našimi instagramovými fanoušky zvolena Natálie Janečková za hráčku měsíce. Kapitánku A-týmu jsme vyzpovídali o tom, jak hodnotí své výkony, výkony týmu a také nám zhodnotila celou play-downovou sérii. Věděli jste také, že se podílí na chodu klubu v oblasti marketingu? Pokud ne, tak určitě čtěte dál.

Naty gratulujeme k ocenění nejlepší hráčka měsíce! Není to pro tebe první takové ocenění v kariéře. Co pro tebe znamená?

Děkuju za gratulaci. Znamená to pro mě, že ta práce, která se za výkony skrývá k něčemu je a nejspíš se na hřišti úspěšně promítá do výkonů, které pak fanoušci oceňují.

V březnu jsi zaznamenala 9 gólů a dvě asistence v šesti zápasech, což je jeden z důvodů, proč ses objevila v nominaci. Hodnotíš sama tento měsíc jako úspěšný z osobního hlediska?

Mít jedenáct bodů v šesti zápasech je hezké číslo, ale úspěch tím asi úplně neměřím. Byly zápasy, kde se bodově dařilo, ale přesto se mi můj výkon tolik nelíbil, jak třeba v jiných utkáních, ve kterých jsem bodovala míň. Obecně ten březen už byl trochu hraniční s tím, že se jednalo o konec sezóny, udržení už jsme měli od části měsíce jisté a především se už bojovalo trochu s únavou. Pozitivní je, že jsme jak já, tak celý tým zamakali až do konce a zvládli jsme to až do samotného závěru.

A z týmového? Přece jen tým ztratil jen jednou v Třinci, zbytek zápasů vyhrál.

Když se vyhrává, tak je vždycky dobrá nálada (smích). Každopádně z týmového hlediska se jednalo o povedené výkony, kdy jsme se na každý zápas soustředily a byly jsme si vědomy toho, že nemáme vyhraný jediný zápas dopředu a nikdy jsme tak do utkání nevstoupily. I proto se nám podařilo připsat si několik výher. V polovině play-down jsme dostaly trochu facku od Znojma, která asi byla potřeba proto, abysme skutečně nespadly do nějakého pocitu, že už nic nemusíme. Poslední zápas doma byl pro nás trochu trápení, ale furt se správně nastavenou hlavou. Myslím tedy, že z týmového hlediska se jednalo o úspěšnou fázi, ačkoliv, jak jsem psala výše, ten závěr už byl fakt dost unavený. 

V play-down jste si počínaly výborně a poměrně brzy jste si zajistily setrvání v Extralize. Jak play-down hodnotíš?

Už jsem zmínila, že to byla úspěšná fáze. A to, že se nám povedlo brzy zajistit setrvání, nebyla náhoda. Měly jsme jasně stanovené cíle, které nám měly dopomoct k vítězstvím a ta nám pak zajistila body a jejich dostatek pro setrvání. I když se ty cíle občas nepovedlo splnit, furt to byl motor, který nás hnal a nedovoloval nám polevovat. 

Některé zápasy hlavně s Třincem byly vyrovnané. Co v těchto zápasech rozhodovalo?

Ano, zápasy s Třincem jsou vyrovnané vždycky. Kromě jednoho utkání v Brně to bylo vždycky těsné. U nás rozhodovala hlavně příprava na soupeře. Třinec toho příliš během série nezměnil a nám to tak ulehčoval tím, že jsme věděli, s čím na nás půjdou. Pak už stačilo jen reagovat ve hře a dávat góly. Góly teda nebyl vždycky lehký úkol (smích). A řekla bych, že trochu rozhodovalo štěstí. Na obou stranách padlo spoustu branek s velkou dávkou štěstí, které pak nakonec mohly být rozhodující.

Play-down bylo úspěšné, každopádně sezónu jako celek hodnotit úspěšně nemůžeme. Co áčku chybělo k postupu do play-off?

No, to je jednoduchá otázka. Týmu chybělo jen pár bodů, aby na to 8. místo dosáhl. 

Začátek sezóny přitom vypadal slibně. Porazily jste Znojmo i Třinec a dokonce dovezly všechny 3 body z Olomouce. Ve zbytku sezony ale přišla už pouze jedna výhra. Čím si to vysvětluješ?

Ano, je to tak. Porazit Znojmo i Třinec bylo pro úspěšný vstup do sezóny a nezhroucení se hned na začátku takřka povinné. I když obě výhry byly dost s odřenýma ušima. Ale dalo nám to nějakou jistotu a drive, ze kterého jsme čerpaly v Olomouci, kde jsme soupeře asi nejspíš na rozjezd dost zaskočily. Pak ostrá zkouška s Vítkovicemi, o které jsme věděly, že to bude oříšek. Měly jsme zálusk i na Liberec, ve kterém nás ale zradila produktivita a výpadek v části zápasu, kde si soupeř vytvořil dostatečný náskok pro vítězství. No a pak výkon s Bulldogs, ten byl si myslím ještě relativně dobrý, ale postupně začínala nějaká týmová krize. Zápas s Bohemkou byl fakt velká škoda kvůli vlastňáku, který jsme si daly. A pak přišla dlouhá krize produktivity a i v týmu. To se tak někdy sejde. Sice nás to pravděpodobně dovedlo právě do play-down, ale díky tomu jsme v něm už pak byly silnější a odehrály ho s čistou hlavou. Krize jsme se v podstatě zbavily okolo zápasu s Libercem, který byl dost rozhodující a téměř určitě jsme na sobě měly tlak. Věřily jsme, že to týmově urveme, ale bohužel, nepodařilo se. Pak už jsme se soustředily na podání nejlepšího výkonu proti FBC, který nás připravil na závěr sezóny. 

Přesto na sezóně najdeme spoustu pozitiv. Které to podle tebe jsou?

Super je, že jsme se zvedly, co se produktivity týče. Ale je to jen odraz toho, na čem pracujeme na tréninku. Každopádně není to samozřejmost, že se to úspěšně propíše do hry. Pozitivní taky je, že se letos v podstatě nikdo nijak vážně nezranil a to zas můžu poslat kredity kondičnímu trenérovi Ríšovi, který nás připravil v létě a fyzio Radovi, který se o nás staral v průběhu sezóny. Takže díky kluci. Velmi kladně hodnotím zapojení juniorek, a to jak v průběhu sezóny do tréninkového procesu, tak nyní na konci, kdy dostaly prostor i v zápasech a zapsaly si první starty. A je super, že zájem přichází od nich samotných.

Tohle jsou asi pro mě největší pozitiva, možná si časem ještě vzpomenu na některá další.

Extraliga je zachráněna a zahrajeme si ji i příští rok. Budeme se muset ještě lépe připravit, abychom se probojovali do play-off. Jaký teď bude program a na čem je potřeba pracovat?

Program je teď jasný. Zasloužená pauza po dlouhé sezóně a sranda trénink jednou týdně, abysme byly stále v kontaktu. Po pauze nás pak samozřejmě, jako každý rok, čeká letní příprava, která bude složena ze spousta běhání, posilování a když budeme hodné, tak se tam objeví i nějaká hala. Tam trošku podrillujeme a snad to v září bude na našich skills vidět (smích). A že jsme zachránily Extraligu? To je skvělý! Věřím, že play-off zůstane i nadále v našich cílech a zamakáme víc než loni a než soupeři, abysme tam příští sezónu došly.

Pojďme se vrátit k tvé osobě. I letos jsi byla nejproduktivnější hráčkou týmu, jak v základní části, tak v play-down. Připsala sis více než bod na zápas. Jak tě ale známe, tak určitě nebudeš se svými výkony 100% spokojena, je to tak? 

Ano, samozřejmě, vždycky to může být lepší. Bodový příděl týmu je pěkný. Více než bod na zápas bych od sebe tak nějak očekávala. Stále mi ale u mě chybí vlastnost umět rozhodovat zápasy, nebo střílet branky, když je to fakt nutné. Když soupeři dá tým 15 gólů a z toho 5 patří vám, tak to nepovažuji za takové umění, jak když v zápase, kdy se gólově nedaří, přecejen dovedete svůj tým k vítězství. Je pak taky spoustu zápasů, ve kterých jsem týmu bodově nepomohla vůbec.

Ještě je určitě mnoho další práce na hřišti a není to jen o tom, zda přináším góly nebo ne. Třeba osobní souboje nejsou mojí silnou stránkou. Někdy si myslím, že tak dobře soupeřku čtu, až ona udělá to nejjednodušší, s čím vůbec nepočítám a pošle mě na párek (smích). Často se snažím hru zrychlit - střílet, přihrávat z první, i když to vůbec není třeba. Tohle je jen drobný výčet věcí, které bych chtěla zlepšit. Takže 100% spokojenost fakt ne.

Před sezónou si tě tým vybral jako novou kapitánku. Jaký to byl pro tebe pocit?

Na jednu stranu to byl fajn pocit, vědět, že ve vás věří spousta hráček. Na druhou stranu je to ale velký pocit odpovědnosti a spousta se toho od vás očekává, takže je to i trochu tlak. Ale vzhledem k tomu, že jsme fajn kolektiv, tak si všechno společně řekneme a vyřešíme, takže vlastně nebylo vůbec proč mít strach nebo na sebe tvořit tlak.

Jak ses s touto rolí popasovala? Vyhovuje ti?

Na to, jak jsem se s rolí popasovala, by asi líp odpověděly holky. A role kapitána, nevím, jestli se dá říct vyhovuje, ale určitě mi nevadí. Jsem relativně komunikativní, takže mi nedělá problém řešit cokoliv na trase hráčky-trenér, nebo být moderátor některých našich týmových porad. Jedna z nich byla například ohledně předzápasové přípravy nebo zavedení pokut právě v době, kdy jsem kapitánství převzala.

Co trochu vázne je komunikace na trase tým-rozhodčí. Ne vždy je mi příjemné chodit reklamovat některé výroky, ale pokud jsem skutečně přesvědčena o našem “poškození”, pak to vykomunikovat jdu. Samozřejmě vše v nějakých mezích a v klidu - proto asi kapitán nemůže být kdejaký řvoun (smích). 

Během sezóny jsem se díky této roli naučila kombinovat soustředění na svůj vlastní výkon s výkonem týmovým. Takže mě tahle role určitě i někam posouvá, a to nejen v tomto ohledu. 

Cítíš teď větší zodpovědnost za výkony a atmosféru v týmu?

Jednoznačně ANO. Co se týče zodpovědnosti za výkony, tak to je možná furt trochu na samotných hráčkách a někdy trenérech, ale za atmosféru cítím hodně velkou zodpovědnost. 

K těm výkonům pak jedině cítím větší tlak na výkon můj samotný, jelikož jako kapitán se chci prezentovat dobrou hrou, která je pro ostatní příkladem. Ne vždy to ale sedne a to věřím, že si každý uvědomuje. 

Pozorní jedinci si určitě všimli, že kromě hraní za áčko a trénování mládeže ses přesunula i do managementu klubu, kde zastáváš roli markeťáka. Jak hodnotíš první sezónu v této roli? 

Ano, je to pravda, mnohem více se zapojuju do dění v klubu. Přináší mi to pak mnohem širší přehled o klubu a zároveň jako kapitánka pak můžu týmu předávat různé informace, aby byl vždy v obraze.

Po škole je to první práce, kterou dělám a jsem moc ráda, že mi vedení klubu tuto příležitost umožnilo. Vždycky jsem tíhla spíše k tomu trenérství a sportování a najednou se starám o nějakou část klubového marketingu a baví mě to. To bych nikdy do sebe neřekla. Starám se převážně o sociální sítě, což je celkem kreativní práce a to oceňuju. Věřím, že postupem času nějaký progres na sítích půjde vidět. 

Taky se starám o nábory, takže často komunikuji s rodiči potenciálních členů a budete mě moci také potkat na spoustě sportovních akcích, kterých se v Brně v rámci náborů účastníme.

Práce to není jednoduchá, někdy je toho příliš, ale to je všude. Zatím mě to baví a to je pro mě dost důležité. 

Co tě na této práci baví a naplňuje?

Baví mě především to, že můžu dál pokračovat ve sportovním, florbalovém prostředí. Florbal je součástí už půlky mého života, takže jsem ráda, že se v něm dál můžu pohybovat a pomáhat klubu se dál rozvíjet. Je to kreativní práce, ve které mám i částečně volnou ruku a to se mi líbí.

Jak židenický marketing  vnímáš a máš plány jak jej do dalších sezón posunout dopředu?

Židenický marketing má dobře našlápnuto. Ne vše máme tak zmáknuté, jako třeba v top klubech, nebo jiných sportech, ale pořád si myslím, že základy máme dost pevné. Plány určitě mám a to především v oblasti marketingu sociálních sítí. Vzhledem k tomu, že sítě používám nejen pracovně, ale hojně i v osobním životě, tak o nové nápady a plány není zatím moc nouze. Pak je teda potřeba vše zrealizovat, ale věřím, že se nám to povede.

Každopádně pojďme i mimo florbal. Sezona skončila, určitě se můžeš těšit na volno. Jak jej využiješ, chystáš se někam?

Díky konci sezóny bude teď režim o něco volnější. Dříve to bylo volnější víc, ale teď, když už pracuji, tak to nebude taková velká pohoda. Určitě bych se ale nějakou dovolenou chtěla odměnit, ale zatím nemám představu kdy a kam. Jediné, co vím je, že mi stačí klid bez telefonu a sluníčko, možná taky moře. V Brně mě ale samozřejmě čekají dál nějaké mládežnické tréninky, které jsou stále v procesu. Čas, který nebudu věnovat svým tréninkům bych ráda věnovala více čtení, které šlo po Vánocích trochu stranou, ale které mám dost ráda.

Chtěla bys na konec rozhovoru něco vzkázat naším fanouškům a příznivcům?

Já bych jim moc chtěla za vše poděkovat. I přes to, že se v průběhu základní části nedařilo, vy jste zůstali a podporovali nás dál. I to nám pomohlo se zvednout a odměnit vás v play-down zajímavými výkony. Teď je na nás, abysme se co nejlépe připravily a v nové sezóně vám ukázaly, že to s play-off myslíme vážně. Věřím, že i nadále nám zůstanete věrní. Díky moc a v září zase na hřišti!