Nikdy nebyla členem Florbalu Židenice, přesto se do jeho historie zapsala tučným písmem. Věra Drápalová byla byla dlouhé roky spjata s židenickým Sokolem. Po jeho obnovení se ujala předškolních dětí, kterým se dlouhé roky věnovala. Děti učila hrou odvaze, šikovnosti, kázni a pěstovala v nich zdravé sebevědomí. Nejen se svým, ale také s dalšími oddíly, pořádala závody, vycházky, maškarní zábavy či zájezdy. Není divu, že díky svým charakterovým vlastnostem a organizačním schopnostem se v roce 2005 stala starostkou Sokola. Díky její energii a píli se dařilo Sokolovnu udržovat v dobrém stavu.

V dětství se paradoxně se sportem příliš nesetkávala. Jako dítě vzhledem k zaměstnání rodičů hodně cestovala a sportování se v její rodině příliš nenosilo. Přesto si ke sportu cestu našla. Zejména díky dětem. Vždy chtěla být učitelkou a pracovat s nimi. Bohužel jí nebylo dovoleno vydat se tímto směrem a začít studovat. V pokročilejším věku si však svůj životní sen splnila a paní učitelkou se nakonec stala. Získala potřebné vzdělání a v nevyužitých prostorech Sokola také vybudovala dětské centrum. 

Ačkoli jí rodiče ke sportu nevedli, svým dětem sportování dopřávala plnými doušky. "Snažila se nám dopřát vše, co jí dopřáno nebylo. Proto nás nechala naučit lyžovat a v případě bratra dělat všechny sporty, co ho napadly. Samozřejmostí bylo, že jsme oba chodili do cvičení rodičů s dětmi a absolvovali Spartakiády. Skupinovému cvičení se nevyhnul ani vnuk Petr, který si střihl sletovou sestavu v Praze jako předškolák," zavzpomínala dcera Věry Drápalové a bývalá hráčka i trenérka Židenic Gabriela Úlehlová. "Sama sportovala pouze rekreačně, dávala přednost turistice, milovala hory. V zimě s námi jezdila do Alp, my lyžovali a rodiče chodili na túry," doplnila. 

Na přelomu tisíciletí se v židenickém Sokole pomalu, ale jistě, začal rozvíjet další sport - florbal. Když o pár let později Jiří Starý s kamarády přišel s myšlenkou položit základy nového florbalového oddílu, Věra Drápalová jej v tomto kroku podpořila. Sama měla k florbalu blízko, vždyť její děti už tehdy hrály za Bulldogs Brno. Jak Gabriela, tak Zdeněk později nastupovali také za Židenice. "Z mámy se stal urputný fanoušek. Naštěstí to hlavně odnášel bratr. Byla připravena jezdit kamkoli a kdykoli. Například i dovolená končila ve Švýcarsku, kde tehdy Bulldogs hráli," dodala k zapálení do florbalu Gába Úlehlová. 

Sice podporovala všechny týmy, které byly pod hlavičkou Sokola, florbal ale měla o kousek raději. Vždyť se z něj postupem času stal jeden z nejpočetnějších oddílů se zapálenými členy. "V prvopočátcích jsem v klubu nebyla, byla jsem v Bulldogs a Židenice vnímala spíš jako kroužkaře. Ale to, že viděla, jak to funguje jinde a kam florbal směřuje, určitě Židenicím pomohlo. Stále vymýšleli, jak na pozemcích v okolí Sokolovny postavit florbalovou halu." Florbalistům vždy dokázala v rozvrhu tělocvičen najít vhodné tréninkové hodiny. Pomohla s uskutečněním prvního ročníku turnaje ligy přípravek, který se konal právě v židenické Sokolovně. Sehnala vyřazenou sadu laminátových mantinelů a později podpořila oddíl v zakoupení druhé sady mantinelů, aby se liga přípravek mohla souběžně hrát v obou sokolských tělocvičnách. Klubu byla vždy ochotná pomoci, byla pro něj velkou oporou.

"Věra byla obrovský nadšenec pro sport ve všech možných podobách. Jako starostka Sokola podporovala samozřejmě všechny sportovní oddíly, včetně tehdy vznikajícího florbalového. Podporovala vznik florbalového oddílu a poté i rozšíření o družstvo žen. Její dcera Gába hrála poměrně dlouho za ženy. Její syn Zdeněk hrál dva roky za muže Židenic, byl u postupu do tehdejší 2. ligy a odehrál první sezónu ve 2. lize. Pro členy Sokola organizovala všemožné sportovní akce, letní zájezdy do Francie a zimní lyžařské do Švýcarska. Byla opravdu srdečná, upřímná, pracovitá, plná energie a podporující sport ve všech podobách. Za to, co pro nás i sport obecně obětovala, jsme jí nesmírně vděční," přidává vzpomínku i Jiří Starý. 

Věra byla hnacím motorem Sokola Židenice. Nechala za sebou kus poctivě odvedené práce a spoustu nadšených sportujících dětí a mládežníků. Bohužel po těžké nemoci zemřela v srpnu roku 2016. Za všechno, co pro židenický Sokol, Florbal Židenice a hlavně samotné děti udělala, si zaslouží velký obdiv a poděkování. Věro, děkujeme ti za všechno!