Když přicházel do Židenic v sezoně 2005/06 vypomáhat tehdejšímu trenérovi A-týmu žen Martinu Kabátovi, určitě netušil, že v židenickém klubu odtrénuje více než 400 utkání a že se z něj stane jedna z nejdůležitějších postav historie. Marek Loskot se právem dostal do výběru osobností, které nejvíce přispěly k posunu židenického florbalu. I přes malé pauzy v klubu působil do sezony 2019/20, kdy se dočasně s trénováním rozloučil kvůli narození dcery. Do té doby se mu povedlo trénovat téměř všechny židenické věkové kategorie. Začínal u týmu žen, kde působil v letech 2008 až 2013, v sezoně 2012/13 se zapojil také do fungování družstva juniorek. O rok později se z něj stal v podstatě šéftrenér chlapeckých družstev, protože vedl juniory, dorostence, mladší žáky a dokonce i přípravku. Kromě toho zvládl zaskočit u dívčích družstev vždy, kdy bylo potřeba. Následně trénoval znovu juniorky a posléze mladší žáky. Ti jsou poslední kategorií, kterou Marek trénoval před ukončením své židenické trenérské štace. Jak sám Marek vzpomíná na své začátky? "Je to tak dávno, že už si to nepamatuji úplně přesně. Tipuji, že tak v sezoně 2005/06 mě oslovil tehdejší trenér žen Martin Kabát, jestli bych mu nepomohl na pár tréninku s brankářkami. No a vzhledem k tomu, že jedna z brankářek byla mou přítelkyní, tak jsem se od následující sezony zapojil jako Martinův asistent a začal v Židenicích fungovat pravidelně."

Většinu své trenérské kariéry strávil u ženských týmů, převážně u žen a juniorek, ale byl také důležitým strůjcem vytvoření plné chlapecké struktury. "V Židenicích jsem velmi dlouho vedl družstva žen a juniorek. Následně jsem se začal zapojovat i do trénování mladších a vedl jsem tréninky přípravky, elévek a mladších žákyň. Pamatuji, kdy jsme se v Židenicích rozhodli vytvořit plnou strukturu v klucích a zakládali jsme poprvé družstva dorostenců a juniorů, která jsem v té sezóně trénoval společně ještě se staršími žáky. To bylo moje první větší přičichnutí i k mužské složce v rámci Židenic. Zajímavé pak bylo působení u juniorek, ke kterým jsem se vrátil v době, kdy se Židenice rozhodly přihlásit do nově vznikající celostátní soutěže juniorek, to byla velmi zajímavá výzva cestovat s touhle partou po celé republice. A své působení jsem zakončil v poslední sezóně u mladších žáků, takže se dá říct, že jsem v Židenicích stihl nějakou chvíli trénovat skoro všechna družstva." S dlouhou trenérskou kariérou se rozloučil před 3 lety, kdy započal trochu jinou kariéru, kariéru táty. "V létě 2020 se mi narodila dcera a dopředu jsem věděl, že se mi v ten moment změní priority a na trénování bych neměl dost času. Takže jsme se předem domluvili, že v další sezóně už nebudu s trénováním pokračovat. Uvidíme, jak se rodinný život vyvine a jestli se třeba k trénování ještě někdy v budoucnu nevrátím."

Za dlouhých 14 let toho zažil v Židenicích hodně. Na jaké období, události či činnosti vzpomíná nejraději? "Člověku zůstávají jen ty dobré vzpomínky a těch je spousta. Většinou je mám spojené s lidmi, které jsem v Židenicích potkal. Teď mě napadá skvělá situace, kdy jsme poprvé postoupili s holkama do play-off, což jsme slavili po utkání v jednom pražském baru. A jako poslední ze všech tehdy odcházela Oxana, velmi věřící holka, která se zcela vyhýbala alkoholu, a i tak vydržela slavit ze všech nejvíc. Vždycky mně bavilo pomáhat zlepšovat se hráčům a hráčkám. Takže mě vždycky hrozně bavila práce s těmi, ze kterých jsem cítil tu chuť na sobě makat a poslouchat ostatní a učit se od nich. V tomto směru tak vždycky bavily tréninky, kde všechno probíhalo bez stresu z výsledku. Nikdy jsem jako trenér nebyl zápasový typ, na to jsem měl kolegy. Při utkáních jsem totiž už jen koukal na hráče, co jim jde a co nejde a přemýšlel, jak na tom budeme na příštím tréninku pracovat. Takže jsem na lavičce vždy nutně potřeboval kolegu, který s hráči prožíval a vedl ten samotný zápas. Úplně nejsilnějším zážitkem byla sezóna juniorek, kdy se nám s holkama povedlo projít až na finálový turnaj do Prahy. Ta parta holek, a to jejich nadšení a svérázný přístup v celé sezóně mě neskutečně nadchla. Tehdy na tom měla zásluhu hlavně Dana Horníčková, která to v nich dokázala probudit a správně podporovat a hecovat. Já si pak s nimi celou tu sezónu skvěle užil." 

Marek byl po celou dobu svého působení v Židenicích u hráčů a rodičů oblíbený pro svůj zápal pro hru a bezkonfliktní povahu. Všechny situace totiž uměl řešit s klidnou hlavou a vždy z něj vyzařovala pozitivní energie. Je těžké tak najít něco, co by se dalo Markovi vytknout, nebo co se mu nepovedlo. Jemu samotnému však v hlavě zůstává jedna věc, která se mu příliš nevyvedla. "Mně zůstává v hlavně jedna věc, která se mi úplně nepovedla. Po pár sezónách u žen, kdy se nám dařilo se herně i výsledkově zlepšovat, jsem měl v létě v hlavě plán, jak to v další sezóně posunout zase o krok dál. Ale úplně jsem zapomněl na to nejdůležitější, že je hlavně důležité, co bude chtít těch 30 holek, které trénujeme! Tehdy jsem jim ten plán nedokázal správně prodat a nadchnout je. Ještě dnes mi občas proletí hlavou, co jsem měl tehdy všechno udělat jinak." Jak už bylo zmíněno, v Židenicích odtrénoval přes 400 utkání. Po jeho boku stálo několik dalších koučů, na které rád vzpomíná. "Už jsem zmiňoval Martina Kabáta, s ním to byl skvělý start v ženském florbalu. V ženách jsme pak hrozně dlouho fungovali s Jirkou Vidlařem, který byl můj spolužák z gymplu, stejně jako Jirka Matyáš, který se k nám v průběhu přidal. No a v juniorkách to byla Dana Horníčková, bez které bych ty mladé holky neměl šanci zvládnout a která to celé řídila. Mimo trenéry mám pak spolupráci v klubu spojenou s večerními návštěvami u Jirky a Šárky Starých, u kterých jsme dlouho do noci plánovali, co dál s celým klubem a vymýšleli, kde najít trenéry a následně, kde najít peníze na jejich zaplacení (směje se)."

V Židenicích sice již nepůsobí, přesto je nadále sleduje a je v kontaktu s dalšími osobami, se kterými dříve v klubu spolupracoval. "Nejvíc s Michalem Havelkou, se kterým spolu pracujeme pro Český florbal. Ale tím, že dál ve florbalu působím jako rozhodčí, tak se na turnajích pořád potkáváme s Jurou Starým, ale třeba i s Martinem Broučkem nebo Petrou Prouzovou, kteří dnes už sice působí v jiných oddílech, ale spolu jsme se potkali v Židenicích. A jsem rád, že stejně tak dál vídám na turnajích spoustu hráčů a hráček, které jsem v průběhu trénování v Židenicích vedl a mám radost, že je florbal pořád baví a zůstávají u něj. Poctivě sleduju židenické dění, ale přiznávám, že už jen online formou. Sleduju výsledky žen, kde pořád hraje řada holek, které jsem trénoval. Koukám se na sestřihy z jejich utkání. Holky mají za sebou dvě sezóny plné emocí, zklamání ze sestupu, oslavy postupu, asi na to dlouho nezapomenou. Jsem moc zvědavý, jak se omlazený tým popere s návratem mezi extraligovou elitu."

Marek se svou poctivou prací zařadil mezi největší klubové osobnosti a velmi rád na něj vzpomíná i prezident klubu Jiří Starý. "Loski je obrovský nadšenec do florbalu. Dlouho byl asistentem nebo hlavním trenérem u áčka žen, poté trénoval juniorky i různá družstva mládeže. V klubu v průběhu let odvedl obrovské množství práce, občas jsem vůbec nechápal, jak to všechno stíhá. Snažil se posouvat sportovní stránku v Židenicích pořád vpřed a zanechal zde nesmazatelnou stopu. Za to mu právem patří obrovské poděkování."

Loski, děkujeme ti za všechno, co jsi pro klub udělal a nadále ti držíme místo!