Před startem ligové sezóny se židenický trenérský tým rozšířil o nového člena. Je jím Daniel Slovák, který se do Brna přesunul z Rožnova pod Radhoštěm. Nyní vám s Danem přinášíme rozsáhlý rozhovor. 

Ahoj Dane. Vítáme tě u tvého historicky prvního rozhovoru pro náš klubový web. Úplně nejprve se prosím našim čtenářům představ.

Ahoj, jmenuji se Daniel Slovák a pocházím z Rožnova pod Radhoštěm, kde jsem také celou kariéru hrál a trénoval. Je mi 25 let a trénování se věnuji nějakých 10 let. Měl jsem velké štěstí, že se u nás hrála také 1. liga mužů, takže jsem nakoukl i tam a mohl získávat zkušenosti od spoluhráčů, kteří toho hodně dokázali.

Jaký se skrývá příběh za tvou florbalovou kariérou a za tou trenérskou?

Myslím, že první vzpomínky na florbal pochází ze školy. Tam to byla od začátku velká oblíbenost všech a určitě velký vliv na mě mělo, že jsem měl super kamarády, se kterými jsme neustále venku hráli takové spojení florbalu a hokeje. Závodně jsem začal hrát až ve starších žácích a díky skvělé práci trenérů jsem se hodně motivoval a chtěl získávat více a více zkušeností, takže dostat se zároveň na dráhu trenéra byla jasná volba. Takhle jsem si za všechny ty roky prošel všemi kategoriemi od přípravky po juniory a mohl jsem čerpat i z hráčských zkušeností z 1. ligy a Národní ligy. Teď aktuálně uvidím, jak půjde skloubit role hráče s vyšší trenérskou vytížeností, hlavně s nabitými víkendy, které mě budou čekat. Ale na rozhodnutí nijak nespěchám. Jsem zrovna zraněný a nechci nic uspěchat, abych si ještě více neublížil.

Když jsi začal hrát/trénovat, proč jsi se tehdy rozhodl zrovna pro florbal? Co tě na tomto sportu přitahovalo?

Dříve a myslím, že to platí i dnes jde o lehce dostupný sport. Myslím, že stejně jako hodně hráčů jsem vnímal určitou podobnost s hokejem a strhl mě trochu dav a vědomí, že mi tato hra jde dobře.

Jaká je tvá nejsilnější trenérská stránka?

Hodně zajímavá otázka, hodně na zamyšlení. Nerad o sobě říkám v čem jsem silný. O tom ať si každý udělá vlastní obrázek. Ale můžu říct v čem se často vnímám odlišně oproti ostatním trenérům. Může to být tvorba tréninku, jasná vize, kam s týmem směřovat. Nejsem trenér, který by rozkazoval, spíše dávám možnosti a každý hráč si z toho může vzít, co uzná za vhodné. V neposlední řadě to je určitě pohled na hru, ve které vidím hodně detailů a taktických i netaktických návyků.

V nové sezóně budeš fungovat v dívčím kolektivu. Co si myslíš, že bude nejtěžší?

Zkušenosti s dívčím florbalem mám pouze okrajové. Jít k holkám byla pro mě super možnost, na kterou jsem se těšil, protože jsem chtěl zkusit zase něco nového a tím se zase posunout. Zatím jsme neměli žádný problém a holky na mě působí hodně dobře. Není to tak, jak mě hodně trenérů upozorňovalo, jak to bude těžké, že to je úplně jiný svět. Samozřejmě v něčem to je jiné, ale vůbec nijak problematicky. Musím si dát samozřejmě trochu pozor na slovník. Nechtěl bych někoho ranit tím, že něco vyzní nějak jinak, než je myšleno.

Co od působení v Židenicích očekáváš? A jaká očekáváš, že pro vás bude nová sezóna 2024/2025?

Očekávám jiný styl práce, než na který jsem byl zvyklý. Také je rozdíl, že najednou pracuji ve vysoce početné skupině kolegů. Sezóna to bude samozřejmě těžká. Ta konkurence je obrovská a chtěl bych, aby na konci sezóny ta propast mezi námi a top týmy nebyla tak velká a hráčky si osvojily spoustu i složitých návyků.

Máte s týmem juniorek nastaveny už nějaké cíle? Nebo máš i ty osobně nějakou představu, co bys chtěl s juniorkami dokázat?

Holky si dávaly cíle v srpnu na soustředění. Já se s nimi o tom pobavím až první hrací víkend. Na hodně věcí jsme ještě neměli prostor, ale všechny hráčky musí znát vizi a kroky, které můžou vést ke splnění našich cílů.

Jaké jsou tvé osobní ambice a jak vidíš svoji trenérskou budoucnost?

Je zajímavé, že jak trénuji dlouho, tak na tuhle otázku se mě snad ještě nikdo nezeptal. Rád trénuji i malé děti a rád si zajdu na jejich trénink i jen tak, ale ten top vidím u dospělých. Mám rád hledání stoprocentně účinných řešení situací, práci se systémem, taktikou, videem a mnoho dalšího, takže kdybych se někdy v budoucnu dostal k dospělým i na nějaké vyšší úrovni, tak bych paradoxně si asi říkal to, co teď. Směřovat výš a výš a posouvat také svoji efektivitu trénování.

A co Dan mimo florbal? Čemu se rád věnuješ?

Občas mě chytne nějaký seriál a někdy i hra, třeba EA FC. Když o tom přemýšlím, tak dost je to také ovlivněné přáteli okolo, se kterými se to sdílí a diskutuje se o tom.

Jaké jsou tvé nejoblíbenější sporty kromě florbalu?

Mám rád opravdu hodně sportů, ale kromě florbalu nejvíce sleduji už od mala fotbal. Miluji příběhy, které píšou hráči, trenéři, týmy a kluby. Tohle je velký fenomén a hodně mě toho naučil.

No a co třeba tvé nejoblíbenější jídlo?

Úplně top jídlo asi nenajdu, to bych vzápětí neustále přehodnocoval svou odpověď, ale obecně italskou kuchyni mám hodně rád.

Dane, děkujeme ti moc za rozhovor a přejeme, ať se ti v nové sezóně, v novém klubu a s novým týmem jen daří!

Já děkuji za příjemný rozhovor.