V sobotu si na domácím turnaji zahráli také starší žáci. Na ty čekaly dva zápasy. Nejdříve s Hattrickem Blue a poté TJ Znojmo LAUFEN CZ green. V prvním zápase dominoval soupeř, který se už od začátku zápasu dostával postupně do vedení. Židenice sice v úvodu utkání zásluhou Dominika Hejtmánka a Jáchyma Smejkala stav zápasu vyrovnaly, avšak soupeř stále navyšoval a Židenicím odskočil na výsledných 8:2. Do druhého utkání proti Znojmu vstoupily Židenice lépe, když hned ze začátku zápasu dostal do vedení Židenice Vojta Šoukal. Ještě v první třetině dokázal na trefu Šoukala soupeř odpovědět a vyrovnat. Povedená druhá třetina vedla k tomu, že se Židenice dostaly do pohodlného vedení a výsledek zápasu tak postupně překlápěly na svoji stranu. O tříbrankový náskok během druhé třetiny se zasloužili Jakub Starý, Dominik Hejtmánek a Tomáš Caha. Ve třetím dějství kluci zvrat nedovolili, ačkoliv soupeř dvakrát skóroval a snažil se o dotažení, Židenice ještě třikrát navýšily. Vojtěch Kolář, Marek Helis a Tobiáš Vojík se postarali o branky v poslední části a tak Židenice zvítězily konečným výsledkem 7:3.

Komentář trenéra starších žáků Davida Bednáře:

“Starší žáci v sobotu nastoupili v prvním utkání proti Hattricku Brno. Náš soupeř byl na srovnatelné technické úrovni, o něco silnější byl pak v přihrávkách a úrovni spolupráce. Po herně vyrovnaných dvou třetinách, kdy se nám podařilo nejdříve vyrovnat nepříznivý stav, tým bohužel rychle za sebou inkasoval dvě branky a soupeř tedy na závěr druhé třetiny opět odskočil. Proč tento průběh zmiňuji je především jeho bezprostřední vliv na naši hru ve třetině třetí. V této třetině naše hra rozhodně neodpovídala schopnostem hráčů a postrádala většinu prvků, které se v ní z naší strany běžně vyskytují. Příčinu toho, že po dvou velice dobře a kvalitně odehraných třetinách přišla takováto třetina třetí jsme s hráči hledali po ukončení utkání. Určité shody jsme došli v tom, že v okamžiku, kdy se nám na hřišti nedaří a dostaneme například několik branek, hráči přestanou věřit svým vlastním schopnostem, společné spolupráci a tím naší hře jako takové. Výsledná hra pak působí silně individualisticky, postrádá společnou myšlenku a veze se po vlně frustrace. Z této hry pak vychází mnoho individuálních chyb, které může náš soupeř trestat.

Před druhým utkáním jsme si problém rozebrali a společně s hráči jsme navrhli několik řešení, jak situaci řešit. Samozřejmě jde spíše o dlouhodobý problém spojený se schopností spolupráce, komunikace i zdravým sebevědomím, ovšem tým působil odhodlaně neopakovat podobný průběh také ve druhém utkání.

Ve druhém utkání proti Znojmu nás čekal zejména herně méně vyspělý soupeř. Hráči měli potíže zejména s konáním vlastních rozhodnutí na hřišti, což nám dávalo spoustu prostoru pro vlastní hru. Náš tým v tomto utkání projevil skvělé nasazení a z hráčů byla cítit chuť vlastní hru maximálně využít. Herně i výsledkově bylo utkání po většinu doby v naší režii. Hráči také zvládli určitou “krizi“ na začátku třetí třetiny, kdy dovolili soupeři nebezpečně zmenšit brankový náskok. Schopnost se ve správnou chvíli zkoncentrovat na hru přeci jen převýšila strach o výsledek a hráči nakonec také třetí třetinu ovládli. My trenéři jsme se cíleně snažili do utkání hráčům zasahovat co nejméně. Hráči si tedy sami vedli například pauzy mezi třetinami a sami rozhodovali o podobě své hry. Cílem bylo mimo jiné to, aby utkání bylo opravdu ve vlastní režii hráčů, byli si za něj odpovědní a mohli si následně tedy vyhodnotit vlastní “produkt“. V utkání se hráčům podařilo zaslouženě zvítězit. Podařilo se jim vlastními schopnostmi a spoluprací porazit soupeře, což je přesně to, co jak věřím, hráči nejvíce potřebovali.”