V Židenicích je od samého začátku. Byl součástí party, která rozjížděla florbal v židenickém Sokole a v místní hospůdce se rozhodla, že přihlásí nový florbalový oddíl do soutěží ČFbU. Začínal jako hráč, velmi brzy však začal rozdávat rady z pozice trenéra. Díky svým schopnostem a zkušenostem v klubu zastával spoustu dalších funkcí. A nutno říct, že velmi dobře. Další osobností židenického florbalu je Martin "Bajo" Bauer!

Martin Bauer byl jedním ze skupiny borců, kteří začínali s florbalem v Židenickém Sokole a kteří později zakládali nový florbalový oddíl v roce 2002. Kariéru logicky odstartoval jako hráč, brzy se však chopil trenérského kormidla. Jelikož Martin vystudoval tělocvik na PEdF MU a měl k trénování blízko, rozhodl se se svým tehdejším spolužákem Markem Machem, že židenické muže začne trénovat. „Pamatuju si, jak na naše první „plácání“ a seznamování s florbalem občas zavítala Janča (Martinova žena Jana Bauerová; současná trenérka u A-týmu žen, která tehdy hrávala Extraligu za Bulldogs Brno, pozn. red.), která nás seznamovala s oficiálními pravidly. Myslím, že o pravidlu, jak vysoko můžu hrát míček florbalkou, jsem se poprvé dozvěděl od ní. No a po pár měsících jsme si řekli, že se přihlásíme do ligy a založíme oddíl florbalu. Začínal jsem tedy jako hráč. Nicméně relativně brzo po přihlášení do ligy ČFBU jsem začal nejprve spolutrénovat mužské družstvo," vzpomíná na své florbalové začátky. 

Po mužích se jako kondiční trenér připojil také k áčku žen a později byl u zrodu přípravky. U trénování zůstal až do roku 2020. "V Židenicích jsem účinkoval jako hráč, trenér, činovník, člen trenérské rady, rodič hráče. Myslím, že jsem prošel všemi pozicemi. Hrál jsem za mužské áčko, po operacích kotníků za B tým. Jako trenér jsem trénoval mužské družstvo, dělal jsem asistenta Martinu Kabátovi u extraligových žen jako kondiční trenér a trenérsky jsem završil svoji činnost společně s Jančou jako trenér přípravky, kde jsme působili několik posledních sezon před covidem Rukama mi prošlo mnoho současných hráčů. Taktéž jsem do Židenic dovedl několik nadějných trenérů a trenérek, které jsem učil a vychoval ve Slavkově u Brna, kde už 21 let učím tělocvik na základní škole," komentuje Martin své dlouholeté působení v Židenicích.

Během něj se v Židenicích potkal se spoustou lidí. Sám tvrdí, že byť je ze zaměstnání zvyklý, tak střety s některými rodiči pro něj patří mezi nejhorší zážitky z florbalového prostředí. Ovšem jsou lidé, se kterými spolupracoval rád a s některými se také nadále stýká. „Lidí se kterými jsem spolupracoval rád, bylo v klubu hodně. Dokonce bych byl ochoten tvrdit, že se všemi se mi dařilo vycházet. Kdybych měl vybrat jeden příklad, tak jsem velmi rád v poslední době spolupracoval (samozřejmě kromě mé ženy) s Hankou Havířovou. Jako velmi plodnou považuji i spolupráci první verze trenérské rady. V klubu jsem v kontaktu s hodně lidmi. Úzké vedení je moje rodina (Šárka a Jirka Staří). Někteří jsou mí bývalí žáci (Hanka, Mojmír, Hela). Bývalí spoluhráči z počátků jsou mými celoživotními přáteli (Blahoš, Ladík a Chlupatka) a spoustu dalších. Bývalé hráčky Extraligy (Tříletka, Smutňačka a další). I když ten kontakt je už s mnohými co do četnosti menší, přesto vřelý. No a se svojí ženou jsem v kontaktu denně,“ jmenuje s úsměvem své někdejší židenické kolegy.

Martin v Židenicích odvedl obrovské penzum práce. Kterou práci považuje za nejzásadnější? „Zásadní bylo působení v roli asistenta trenéra u extraligových žen. Dále jsem velmi rád, že se mi společně s ostatními povedl rozvoj a stabilizace přípravky.“ Zápasy s přípravkou řadí mezi činnosti, které ho bavily nejvíce a to především díky nadšení a radosti malých dětí ze sportu.

Martin během své bohaté kariéry nasbíral mnoho zkušeností a jeho přístup byl vždy spravedlivý a pozitivní. Prezident Jiří Starý by byl rád, kdyby se "Bajo" v budoucnu k trénování vrátil. „Po 20 letech ve školství má nepřeberné zkušenosti v práci s dětmi. Ke všem vždy přistupoval stejně bez rozdílu na jejich výkonnost. Svým pozitivním přístupem byl inspirací nejen pro děti ale i pro ostatní trenéry. Doufáme, že se ještě někdy k trénování vrátí, protože byl nejen pan trenér, ale taky sportovec tělem i duší.“ 

Za více než 18 let v Židenicích toho Martin zažil opravdu hodně. Na jaké zážitky vzpomíná nejraději? „Finále Slovak Open s ženami, které se rozhodovalo na nájezdy. Ale to už je dávná historie před rokem 2010." Ačkoli u ní nebyl přímo zapojen, mezi nejsmutnější události řadí sestup žen z nejvyšší soutěže. „Dost mě mrzí sestup žen z Extraligy, protože si myslím, že Extraliga do Židenic patří – koneckonců jsem byl u jejího vzniku. Přál bych si návrat žen zpět mezi elitu."

Martin Bauer je bezesporu jednou z nejdůležitějších osobnosti v historii židenického florbalu. Bajo, děkujeme ti za všechnu práci, kterou jsi pro klub odvedl!