Nejlepší hráčkou A-týmu žen v sezoně 2022/23 byla v instagramové anketě zvolena Viktorie Fuchsová! Židenická odchovankyně, která ač juniorka odehrála již druhou kompletní sezonu i v ženách, získala nejvyšší počet hlasů a s náskokem předběhla šest svých spoluhráček. Jak hráčka s číslem 13 hodnotí letošní sezonu, jak byla spokojená se svými výkony nebo jak se těší na brněnské derby, se dozvíte právě v tomto rozhovoru. Přejeme příjemné čtení!

Viki, instagramoví sledující tě zvolili nejlepší hráčkou letošní sezony! Jaký to je pocit?!

Upřímně mě to hodně, ale zároveň příjemně překvapilo a tímto bych chtěla všem poděkovat. Moc si toho vážím (usmívá se).

Mezi sebou se utkaly hráčky, které zvítězily v jednotlivých měsících. Ty jsi s přehledem získala nejvyšší počet hlasů. Vypadá to, že máš na Instagramu největší fanbase!

To bych asi neřekla. Těší mě ale, že nejen mě, ale i ostatní holky fanoušci podpořili, protože by si to opravdu všechny zasloužily. Ať už hlas dostal kdokoliv, vypovídá to spíš o tom, že máme plno skvělých fanoušků, kteří nás jako celý tým během sezóny velmi podporovali.

Máš představu o tom, kdo pro tebe hlasoval? Zakousli se do hlasování příbuzní a kamarádi?

Abych pravdu řekla, vůbec jsem anketu nesledovala. Až po skončení se to ke mně z různých stran, od rodiny i kamarádů, dostalo. Takže ano, některé hlasy byly pravděpodobně od nich, ale také od lidí, které vůbec neznám. O to víc mě to těší.

Díky tomuto ocenění tak letos podstupuješ již druhý rozhovor. Máš, podobně jako třeba Ája Večeřová, z rozhovorů rozporuplné pocity, nebo naopak si to užíváš? Jak se sžíváš i s mediální pozorností?

Neužívám a soucítím s Ájou (směje se).

Ocenění nejlepší hráčka sezony. To je poměrně velká věc. O tobě se ví, že jsi velký dříč a nic neděláš jen tak na půl. Je to pro tebe velké zadostiučinění a odměna za tvrdou práci?

Je pravda, že nic nedělám na půl, zároveň mě ale kamarádi znají jako tu, která je se sebou málo kdy spokojená. Takže ano, moc si toho vážím, ale zároveň znám svoje slabiny a vím, že je pořád na čem pracovat. Spíš to beru jako motivaci do budoucna.

Tato anketa není jen o tom, kdo má na Instagramu nejvíce přejících. Do jednotlivých anket totiž nominují vždy tři hráčky trenéři A-týmu. Znamená to tedy, že s tvými výkony byli spokojeni. Je to tak?

Když jsme se po skončení sezóny s Jirkou (Jiří Starý, hlavní trenér A-týmu, pozn. red.) bavili a hodnotili zpětně, jak se vyvíjela má role v týmu, je pravda, že mluvil třeba o progresu, který se týkal hry na podhrotovi, jelikož to pro mě byla letos nová výzva a zpočátku jsem se na této pozici úplně necítila. Takže asi ano, ale také vím, že je důležité pracovat dál na tom, co je potřeba do budoucna zlepšit.

Jaký dojem jsi z letošní sezony měla ty z osobního hlediska? Byla jsi spokojená se svými výkony?

Letošní sezóna byla pro nás všechny diametrálně odlišná od té loňské. Loni to bylo o udržení se v nejvyšší soutěži, letos zase o naplnění očekávání v roli favorita. Byla to velmi dlouhá a náročná sezóna, ale tím, že všechno již od loňské letní přípravy fungovalo, dá se říct tak, jak má, měly jsme s holkami našlápnuto opravdu vysoko. Daly jsme do toho maximum a nakonec to vyšlo.
Pro mě osobně byla letošní sezóna taky dost odlišná a zpočátku bylo poněkud těžké si zvyknout na nový post, jelikož to bylo o plnění trochu jiných úkolů ve hře než doposud. Bylo to například hodně o tvorbě hry a přepínání mezi obranou a útokem. Posun tedy cítím třeba v přehledu o hře nebo nějakém klidu na florbalce. Takže s tímto jsem byla celkem spokojená, protože jsem zase nasbírala spoustu cenných zkušeností, a dá se říct, že už asi dokážu hrát na jakékoliv pozici, poté co jsem si je již všechny úspěšně vyzkoušela (směje se). Ale jak říkám, vždy je na čem pracovat.

Vzpomeneš si na zápas, který se ti v letošní sezoně povedl nejvíce a na který vzpomínáš nejraději?

Asi ne konkrétní zápas, který by se mi povedl, spíš si vzpomenu na některé momenty. Letos jsem měla radost z úspěšných bloků, které byly zejména ve vyrovnaných zápasech důležité, nebo když se mi v play-off dařilo „koupat“ třeba třinecké hráčky, protože tyto zápasy byly skutečně náročné a velmi vyrovnané, a tak jsem z toho tedy měla i větší radost. Ale kdybych měla vybrat vyloženě jeden moment, tak ráda vzpomínám asi na gól z play-off ve Znojmě, kde jsem zúročila veškerou sílu z letní přípravy a doběhla si až pro gól. A zápas, na který vzpomínám nejraději? Nepochybně na poslední zápas se Třincem. Na ten budeme určitě všichni ještě dlouho vzpomínat, byla to obrovská radost a úleva.

Hodnocení sezony z pohledu celého týmu je asi jasné. Splnily jste hlavní cíl a postoupily zpátky do Extraligy. Jaký to byl a je pocit, vybojovat si sportovní cestou zpátky nejvyšší soutěž?

Opravdu skvělý! Všechno do sebe postupně zapadalo, až jsme si nakonec došly pro to, co jsme si všechny tak moc přály. Už se moc těšíme na zápasy v Extralize, protože budou rozhodně rychlejší, zajímavější a divácky atraktivnější (usmívá se).

Atmosféra a radost po siréně třetího zápasu, ještě k tomu doma na Vodovce před téměř 300 diváky, byla asi nepopsatelná, což?

Byl to nepopsatelný pocit. Vzpomínám si, že jsem v tu chvíli cítila strašně moc emocí najednou a nějak mi to celé vůbec nedocházelo. Přišlo spoustu lidí, kamarádů, rodičů, prostě všech, bez kterých bychom to s holkami nezvládly. O to větší čest to před takovou kulisou byla. Pak už jsme jen všichni společně slavili.

Snad není tajemstvím, že ses dostala na medicínu na Masarykovu univerzitu do Brna. V první řadě obrovská gratulace! V té druhé, těšíš se na tuto novou štaci?

Děkuji! Tajemstvím asi ne, ale zatím to vědělo jen pár kamarádů, trenéři a rodiče. Navíc jsem sama dlouho váhala, kam mé kroky povedou. Takže děkuji za ulehčení práce (směje se). Těším se, jelikož to bude něco úplně jiného, velká výzva, ale zároveň mám z toho i takový zdravý respekt.

Medicína je jedním z nejnáročnějších oborů, ne-li tím nejnáročnějším. Máš už představu, jak studium skloubíš s florbalem? Přece jen obojí ti zabere hodně času.

Jsem si toho vědoma. Upřímně jsem podobnou obavu, že florbal a škola nepůjdou dohromady, měla i letos, když se sešlo play-off s maturitou. Všechno jsem ale nakonec stihla tak, jak jsem si přála, aniž bych musela něčeho výrazně ubrat. Takže do toho jdu velmi podobně. Pokusím se udělat maximum, abych oboje stíhala, ale zároveň budu myslet na to, aby mě to úplně nesemlelo, protože zdraví je přece jen nejdůležitější. Pokud by to náhodou nešlo, svět se nezboří a rozhodně bych se pokusila najít přijatelnější cestu, jak bych se mohla florbalu věnovat.

Díky setrvání v Brně tě čeká druhá sezona v Extralize. Tentokrát do ní půjdeš už ne jako juniorka, ale jako žena. Jak se na ní těšíš?  

Moc se těším. Loňskou sezónu jsem si moc užila a také mi dala spoustu zkušeností. Takže doufám, že tomu teď nebude jinak.

Jakou očekáváš sezonu? Dá se srovnat s tou předloňskou?

Popravdě si myslím, že bude jiná. Sice většinu týmů z loňské Extraligy známe, ale v tuto chvíli se ještě složení soutěže mění, takže uvidíme, jestli nás čekají ještě nějací „noví“ soupeři. Zase si samozřejmě budeme klást i nějaké týmové cíle, které budeme chtít splnit. Moc bych si však přála, aby příští sezóna byla jiná minimálně v tom, aby pro nás končila podstatně radostněji než ta loňská.

Určitě budete mít jednu velkou výhodu. Naučily jste se v 1. lize vyhrávat! Hrajete jiným stylem, který vám svědčí, nabraly jste sebevědomí. Bude tohle hrát velkou roli?

Myslím si, že nám to určitě může pomoct, zároveň bychom ale měly mít na paměti, že i když to třeba hned nepůjde a prohry rozhodně v určité fázi přijdou, všechno jsou to cenné zkušenosti, ze kterých se dá těžit do budoucna. Hlavně se z toho nesmíme sesypat a musíme jet dál.

Ve svém prvním rozhovoru jsi čtenářům sdělila, že hrát Extraligu jsi chtěla už jako mladší žákyně. Máš do příští sezony ještě větší motivaci než předloni? Přece jen máš už více odehráno!

Větší motivaci… spíš jsem motivovaná všechno skloubit tak, abych se mohla všemu věnovat naplno, dokud to jen půjde. Ale Extraliga samozřejmě větší motivací je, to beze sporu. Navíc to pro mě již nebude tak stresující, jako byla moje první sezóna v áčku. Takže si to chci hlavně užít.

Které zápasy budou nejzajímavějšími? Ať už pro tým, nebo pro tebe osobně?

Těžko říct. Každý zápas bude určitě něčím zajímavý. Přece jen, nejen my, ale i soupeřky, jsme se za ten rok někam posunuly, takže zápasy budou pro nás i pro ně jiné. Já osobně mám radši zápasy s těmi těžšími soupeři, které byly například v loňské sezóně na nejvyšších příčkách, protože je považuji za zábavnější a zajímavější. Zajímavé ale určitě budou i zápasy s týmy nám rovnými, protože budou vyrovnané a bude se na hřišti bojovat o každý centimetr.

Čekají vás minimálně další 2 derby s Bulldogs Brno. Tento tým se výrazně obměnil, omladil, táhne jej reprezentantka Anna Brucháčková. Poprvé půjdeme do derby jako outsider. Jaké to budou zápasy? Panuje mezi vámi velká rivalita?

Po prohraném play-down to asi nebudou zápasy, na které bychom se příliš těšily. Na druhou stranu to pro nás možná bude o to větší motivace. V každém případě do utkání musíme nastoupit nanovo a zabojovat. Navíc se s některými hráčkami známe i mimo hřiště, takže nějaká (zdravá) rivalita určitě panuje.

Finálový soupeř z Třince nakonec nemusel smutnit, zvládl totiž baráž, a i přes počáteční nejistotu si nakonec Extraligu žen vyzkouší. Co na to říkáš? Jak se ti proti Třinci hrálo a uvítáš ho v nejvyšší soutěži?

Myslím si, že za odvedenou práci a hru, kterou třinecké hráčky předvedly v play-off, si to rozhodně zaslouží. Já osobně zápasy proti Třinci vnímala jako náročné a tvrdé, ale přesně takové zápasy chceme hrát, protože z nich můžeme vytěžit nejvíc a jsou rozhodně zábavnější než nějaká „vyčkávací“ hra s postaveným betonem.

Nedávno jste odstartovaly letní přípravu. Baví tě tohle období nebo jej bereš jako nutné zlo?

Jelikož jsem ji zatím letos absolvovala tak napůl, protože bych si ještě ráda užila poslední turnaje a sem tam i nějaký trénink s juniorkami, tak ještě pořádně nedokážu odpovědět, ale letní příprava mě zatím celkem bavila. Každopádně každoročně je to sice dřina, ne vždy se chce, ne vždy to jde, ale někdy je to i zábavné. Záleží na náplni tréninku.

Viki, co ještě plánuješ zařadit do svého letního programu, kromě florbalu? Chystáš se někam na dovolenou?

Jelikož mám prázdniny letos snad o měsíc delší, tak bych toho ráda využila na maximum. Takže mám v plánu hodně cestovat a také pojedu na náš tábor jako vedoucí. Ve finále ale stejně skončím zase u florbalu, letos ale i z trochu jiné pozice na příměšťáku dětí, na to se moc těším.

Chtěla bys na konec rozhovoru vzkázat něco čtenářům a fanouškům?

Chtěla bych všem fanouškům moc poděkovat za podporu, kterou nás během sezóny hnali kupředu, protože bez nich by to skutečně nešlo. Moc bych si přála, aby si jich co nejvíc našlo čas na extraligové zápasy i v příští sezóně.