Brankářka Alena Večeřová patří mezi největší opory ženského áčka. Židenická jednička velkou měrou přispěla k tomu, že se tým žen nejrychlejším možným způsobem navrátil do Extraligy. V březnovém hlasování o nejlepší hráčku měsíce získala nejvíce hlasů a anketu ovládla už podruhé v tomto soutěžním ročníku. 

Gratulujeme k ocenění hráčka měsíce, Ájo!

Děkuji. Daly (Natálie Janečková, pozn. red.) i Kindr (Martina Indrová, pozn. red.) by si výhru určitě zasloužily také.

V této sezoně jsi anketu ovládla už podruhé! Co to pro tebe znamená?

Znamená to pro mě hlavně další rozhovor, takže jsem samozřejmě nadšená. Ale snad by to mohlo i naznačovat, že mé výkony letos nebyly tak špatné.

Za tři roky trvání ankety jsi zvítězila už počtvrté, což je nejvíce ze všech žen. Máš na našich sítích největší fanklub?

To nevím. Občas mi přijde, že se spíš v mém okolí najde někdo, kdo mi zajistí dostatek hlasů, aby se mi pak mohl smát u rozhovoru. Tentokrát to byla má spolužačka, kterou tu nemohu nezmínit, takže jí tímto pěkně děkuji. Ale ne všechny hlasy byly zprostředkované přes ni, což mě potěšilo.

Hráčky do ankety vybírají na začátku měsíce trenéři. Ukazuje se, že pravidelně předvádíš velmi dobré výkony nejen v zápasech, ale že máš příkladný přístup i na trénincích.

Snažím se chodit na všechny tréninky, i když se mi samozřejmě ne vždy na všechny chce (usmívá se). Občas je náročné zvládat školu, tréninky i zápasy dohromady, ale zatím se mi to celkem daří a doufám, že to tak bude i nadále.

Za uplynulé dvě sezony se z tebe stal velmi důležitý článek týmu. Jak vnímáš roli opory kádru?

Osobně se za nějakou velkou oporu nevnímám. Jsem ráda, pokud mi trenéři a spoluhráčky důvěřují, ale florbal je týmový sport a rozhodně to není jen o mně.

Již třetí sezonu jsi zapojena do programu našeho partnera Dynaoptic. Jak tuto spolupráci hodnotíš a vnímáš na sobě zlepšení?

Je to zajímavá spolupráce, která mi přinesla zase něco nového. Samotnou by mě asi nenapadlo mít trénink zaměřený na zrak. Zlepšení se hodnotí těžko, protože to není jediný vliv, ale minimálně mi to přineslo další pohled.

Naposledy jsme s tebou vedli rozhovor v listopadu, což bylo období, kdy tým zvítězil ve všech zápasech až na jeden, s Třincem. Tedy s týmem, který jsme porazili ve finále a přes který jsme prošli zpět do Extraligy. Jaký to byl pocit, zvítězit v první lize a postoupit zpátky?

Všichni jsme měli radost. Přece jen jsme vstupovali do sezony s cílem postoupit zpět, takže jsme byli rádi, že se nám to povedlo.

V rozhovoru s Jirkou Starým jsme rozebírali jeho nenápadnou radost po rozhodujícím zápase finále. I ty ses po zápase, na rozdíl od spoluhráček, radovala ne tak výrazně. Na co jsi po poslední siréně myslela?

Byla jsem ráda, že jsme vyhrály. Navíc finále se nevyhrává zrovna každý den a byl to zážitek, na který asi jen tak nezapomeneme. Ale přiznám se, že jsem byla i ráda, že už dál hrát nemusíme. Hrát skoro každý víkend bylo náročné nejen fyzicky, ale i časově.

Jak hodnotíš finálovou sérii, která se nakonec hrála na tři zápasy? Který byl nejtěžší?

Nejtěžší byl za mě hned první zápas, kdy šlo o to, kdo udělá první krok v sérii. A i když jsme se celkem rychle ujaly vedení, tak Třinec ještě v první třetině dorovnal. Pak se hrálo dlouho vyrovnaně, ale naštěstí to mělo pro nás vítězný konec. Ale ani další zápasy nebyly jednoduché. Nejvíc mě logicky mrzel druhý zápas, který jsme prohrály na nájezdy. Celkově to ale hodnotím pozitivně, byly to dobré zápasy. A nesmím zapomenout poděkovat fanouškům, kteří si našli cestu na finálovou sérii a vytvořili skvělou atmosféru.

Áčko vyhrálo základní část a dařilo se mu i v play-off. Zejména venkovní zápasy však byly hodně vyrovnané. Co v nich podle tebe rozhodovalo?

Soupeř často po prvním zápase trochu pozměnil hru, čímž nám to samozřejmě ztížil. Rozhodovaly detaily. Spousta těch zápasů, hlavně ke konci play-off, mohla klidně dopadnout jinak. Vliv měla i koncentrace a chuť vyhrát.

Který zápas pro tebe byl nejpovedenější a který naopak nejtěžší?

Zápasů bylo hodně, takže těžko vybírat a nerada bych nějaký opomenula. Líbil se mi ale domácí zápas s Třincem v lednu. Sice jsem se ho neúčastnila, protože jsem onemocněla, ale sledovala jsem aspoň online. A musím říct, že se mi moc líbilo, jak holky hrály.

Po krátkém volnu se brzy vrátíte do florbalového kolotoče, brzy začne letní příprava. Jak se těšíš na tohle období? Máš ho ráda nebo ho bereš jako povinnost?

Ráda ho nemám, na můj vkus se tam moc běhá (směje se). Ale je to před další sezonou potřeba a aspoň se nebudu jen válet doma.

Po roční pauze se vracíme mezi elitu. Tipneš si, jak si v Extralize povedeme a o jaké pozice můžeme bojovat?

Tipovat si netroufnu. Uvidíme, jaký cíl si do další sezony nastavíme.

Co musíme udělat proto, aby se neopakoval nepříjemný sestup?

Začíná to už zmíněnou letní přípravou. Vliv má i přístup k tréninkům, ať už je to docházka nebo nasazení. Tuhle sezonu bylo obojí dobré a věřím, že na to v další sezoně navážeme.

Za tři sezony v áčku jsi zažila boj v play-off, play-down a následný sestup a také vítězství v 1. lize a postup do Extraligy. To jsou velmi rozdílné situace. Co ti jednotlivé sezony daly?

V první sezoně jsem byla hlavně na lavičce a odchytala jsem jen pár zápasů. Bylo to během covidu, takže jsem byla ráda, že můžu trénovat se ženami, protože juniorky netrénovaly. Hlavně jsem se ale s holkama seznámila a snad jsme si na sebe trochu zvykly. Úplně jsem nečekala, že bych další sezonu měla takové vytížení, ale po odchodu Remi (Lenka Remešová, pozn. red.) do Švédska jsem odchytala většinu zápasů. Výsledkově se nám ale moc nedařilo a vyústilo to v play-down. Obzvlášť některé zápasy mě trápily. Některé výsledky mě straší dodnes a doufám, že se nebudou opakovat. Zpětně to určitě nebyla nejlepší sezona, ale na druhou stranu to byla pro mě ohromná spousta zkušeností. Letošní sezona byla úplně odlišná. Spoustu soupeřů jsme přehrávaly, takže jsem v brance neměla tolik práce a zápasy pro mě byly zase o něčem trochu jiném.

Takže všechny tyto sezony přinesly jak pozitivní, tak negativní zkušenosti, že?

Určitě ano. Některé jsem už zmínila. Každá sezona pro mě byla úplně jiná a každá mi přinesla něco jiného.

Myslíš si, že právě sestup a následný postup může být důležitým faktorem pro úspěšnou příští sezonu?

Za mě ano. Myslím si, že nám toho první liga dala hodně a že nás to posunulo. Celkově jsme podle mě získaly trochu více sebevědomí a rozpoložení v týmu bylo tuhle sezonu oproti té minulé dost rozdílné. Na druhou stranu, kdyby se nám postup nepovedl hned po roce, tak bych to možná hodnotila jinak. Takhle to má ale šťastný konec.

Ájo, tradiční otázka pro tebe na konec, ačkoli ji nemáš ráda, ale my si ji neodpustíme – už si zvykáš na mediální stránku a pravidelné rozhovory? 

Nechám vás hádat (směje se).

Chtěla bys na konec rozhovoru něco vzkázat čtenářům a fanouškům?

Taky vás mám ráda!