Evčo, v anketě o gól měsíce jsi získala nejvíce hlasů! Těší tě to?

Určitě! Každé takové ocenění udělá radost.

Čekala jsi, že zrovna tvůj gól zvítězí?

Upřímně? Nečekala. Bylo tam spoustu skvělých gólů a já sama jsem se dost dlouho rozhodovala, komu dát svůj hlas.

Jednalo se o branku na 4:1 v šestém utkání čtvrtfinále play-off Extraligy proti Tatranu. Nutno říct, že byla opravdu povedená! Jak bys ji popsala ze svého pohledu?

Míček jsem dostala na středu a věděla jsem, že můžu jít do protiútoku. Přede mnou se objevila tatranská hráčka, které jsem zvládla udělat kličku, ale míček se mi hodil na bekhend a otočit se na forhend už nebyl čas, protože můj úhel na střelu se zmenšoval. Tak jsem do toho zkusila plácnout a ono to padlo (směje se).

Takto výstavní góly bekhendem nepadají zrovna často. Podařil se ti už takový gól dát v některém zápase?

Jelikož posledních pár let hraji v obraně, tak moc gólu nedávám, natož bekhendem. Takže to pro mě byla velká radost.

Trénuješ i toto zakončení? Protože sis v něm počínala jak zkušený mazák!

Že bych se na to nějak zaměřovala, to asi říct nemůžu. Jen občas, když rozchytáváme gólmanky, tak si to vyzkouším, ale většinou to nedopadne dobře (směje se).

I přes nadějný tříbrankový náskok se z výhry a postupu do semifinále nakonec radoval Tatran. Byla to pro tebe velká rána?

Ano byla, protože sedmý zápas byl opravdu na dosah. Ale bohužel. Vedení jsme nedokázaly udržet. A došlo to až do nájezdů, které jsou loterie.

Co se ti honilo hlavou po prohraných nájezdech?

Asi jen, co jsme mohly udělat líp, aby k těm nájezdům nedošlo a my srovnaly sérii.

Jeden z nájezdů sis vzala na starosti i ty a také ten jsi suverénně proměnila.

Když trenéři sepisovali, kdo pojede, tak jsem šla bokem, protože jsem věděla, že já nájezdy nejezdím, a že nepojedu (směje se). A najednou padlo moje jméno. Tak jsem šla. V hlavě jsem nic připraveného neměla. Párkrát jsem si cestou zadriblovala, když jsem se objevila pár kroků před gólmankou, vystřelila jsem a ono to vyšlo. Bylo štěstí, že gólmanka vykopla nohy dopředu, takže bylo víc místa na střelu.

Věřila jsi už v sedmý zápas a třeba i v postup? Série se sice nevyvíjela dobře, ale ve čtvrtém zápase jste zapnuly na vyšší obrátky a začaly ji dramatizovat.

Věděla jsem, že hrát s Tatranem nebude jednoduché. Osobně se mi s ním hraje asi nejhůř. Bohužel jsme si začátek série nechaly utéct. Až když přišel čtvrtý zápas, jsme přišly na to, že umíme hrát a dávat góly. Když jsme v šestém zápase vedly o 3 branky, říkala jsem si, že by to mohlo vyjít a mohly bychom hrát ten sedmý zápas. Ale bohužel.

V uplynulých dvou sezonách tě provázela zranění. Nejprve ses zranila ve výjezdním utkání na Vsetíně v loňském ročníku, v tom letošním jsi vynechala také několik zápasů, ať už kvůli zranění, nebo covidu. Jak těžké bylo vrátit se do tréninkového a zápasového režimu?

Začátky po zranění byly pro mě těžké. Věděla jsem, že zápasy musí počkat. Začínala jsem opatrně, abych si nepřivodila zranění znovu. Takže jsem začínala jen s posilováním. Postupně jsem se dostávala na florbalku a vždy, když jsem cítila, že to nepůjde, skončila jsem. A až jsem zvládla celé tréninky, tak přišla odměna v podobě zápasu, ve kterém už to šlo samo. Po covidu to bylo trošku lepší, přeci jen jsem ležela jen 14 dní u Netflixu (směje se).

Pauza na tvé hře nebyla téměř znát, hned ses zařadila mezi základní stavební kameny a postupem času ses prosadila do druhé lajny. Jak ses na hřišti cítila?

Byla jsem strašně ráda, když mě trenéři dali do druhé lajny, protože jsem hrála s holkama, se kterýma jsem hrála v předchozích sezónách. A bylo fajn se k nim zase vrátit. Myslím si, že nám to na hřišti skvěle fungovalo.

Komentátoři utkání z tebe byli často v rozpacích, v některých chvílích sis dovolovala opravdu husarské kousky proti svým soupeřkám.

No moc takových kousků si teda nevybavuji! Jen jeden mám v paměti. To byl myslím pátý zápas v Praze, kdy jsem se ocitla s míčkem za naší branou a celá moje lajna šla střídat. Tatranské hráčky mě začaly z obou stran presovat a já viděla volný střed. Tak jsem to riskla a proběhla kolem tyčky přes střed dopředu.

Jak si nyní užíváš chvíli volna po těžkém programu?

Volné chvíle jsem trávila hodně s rodinou a kamarády. Navíc se konečně rozjely tréninky mládežnických kategorii, které ve Znojmě trénuji. Takže s nimi teď trávím většinu volna.

Chtěla bys na konec něco vzkázat?

Chci poděkovat všem fanouškům, co s námi byli po celou sezonu. Děkujeme!