Zdeňku, tým juniorek jsi převzal v průběhu loňské sezony. Letošní ročník tak pro tebe byl prvním kompletním na lavičce. Jak uplynulou sezonu hodnotíš?
Před zahájením tohoto ročníku jsem vytyčil několik dílčích cílů. Zejména zlepšit vnitřní klima týmu a fungování holek mezi sebou, zvednout zdravé sebevědomí hráček, kromě hráčských stránek pracovat i na těch lidských, dát možnost hrát i méně zkušeným a mladším hráčkám. Zároveň jsme se chtěli pohybovat okolo 8.-10. místa a překonat bodový zisk v základní části z předešlé sezony.

Juniorky nakonec získaly stejný počet bodů jako loni, a to v méně zápasech. Podařily se naplnit ostatní cíle?
Některé věci se splnit podařilo, jiné ne. Konečné umístění v tabulce nesplnilo očekávání díky zbytečně ztraceným bodům v několika vyrovnaných a vyhrocených zápasech. Bodů jsme mohli získat více, holky absolvovaly těžká utkání a několikrát se musely vyrovnat s hrou v prodloužení a s nájezdy, což je psychicky posunulo. V průběhu soutěže se ale potvrdilo, že na to holky rozhodně měly. Díky společným výjezdům na zápasy, lednovému turnaji v Praze a snad i mému přístupu se rapidně zlepšilo vnitřní fungování týmu – vztahy, chování mezi sebou, důvěra hráček k sobě samým a k nám dospělým. Netvrdím, že vše bylo ideální a tak, jak bych si představoval, ale posun byl v tomto ohledu markantní.

Do play-off si Židenice vybrala Plzeň, kterou juniorky v domácím prostředí porazily 7:3. V obou utkáních však zvítězily hráčky ze západu Čech, a ty tak postoupily do další fáze. 
Pro mě osobně je takhle brzké vyřazení zklamáním. Do play-off jsme dostali jednoho z herně přijatelných soupeřů, kterého jsme v základní části navíc jasně porazili. Holky k zápasům bohužel přistoupily vlažně a za nepříznivého stavu utkání vzdaly. Soupeřky byly mnohem nahecovanější, chtěly postoupit za každou cenu. Herně byly zápasy vyrovnané, ale soupeřky mnohem více chtěly. I to částečně beru na sebe, holky jsem nedokázal připravit tak dobře po psychické stránce. Přesto se s celou sezonou holky rvaly statečně, jsem na ně pyšný.

Juniorky většinu utkání v této sezoně vyhrály na domácí palubovce, ale herní projev měly paradoxně lepší ve venkovních zápasech. Jak si to vysvětluješ?
Některé hráčky mají o sobě bohužel nízké mínění, mají velmi nízké sebevědomí. Doma byly až příliš nervózní, nevěřily si, spoléhaly se na zkušenější hráčky, které působí i u extraligového áčka žen. Často je svazovala přítomnost rodičů, kamarádů a dalších pozorovatelů. Při výjezdech byla atmosféra i projev diametrálně odlišné. Holky byly uvolněné, zápasy si více užívaly, a především se semknuly. I když jsme jeli na venkovní utkání v okleštěné sestavě, tak se dokázaly nahecovat a někdy hrát až za hranicí svých možností.

Díky uvolňování nařízení vlády se již rozjela letní příprava. Na čem bude potřeba do příští sezony zapracovat?
Bota nás tlačí v celkové fyzické kondici. Budeme trénovat třikrát týdně a využijeme také výpomoc kondičního trenéra. Chceme zlepšit pohyb na hřišti, zlepšit řešení jednotlivých situací, přechod do útoku a hlavně produktivitu. Zároveň zapracujeme na zmíněném nízkém sebevědomí hráček. Věřím, že pokud doplníme poměrně úzký kádr, tak budeme v příští sezoně lepším týmem.